Způsob uvažování cvičené opice

9. září 2014 v 22:40 | Václav Procházka
Způsob uvažování cvičené opice (stejně tak tvrdého jádra Schwarzenbergjugend):

1. Když většina států NATO absolutně odvrhla jakékoliv mezinárodní právo tím, že uznaly nezávislost Kosova, které bylo násilně odtrženo od Srbska po několikaměsíčním (!) bombardování NATO, tak za to může Rusko.

2. Když údajný náraz civilního (!) letadla do Pentagonu, jednoho z nejstřeženějších objektů na světě, posloužil CIA a NSA jako záminka ke sledování lidí, jaké nemělo (a snad dosud nemá) obdoby, tak za to taky může Rusko (a Putin

3. Když na základě vymyšlených zbraní hromadného ničení USA a jejich nejbližší poskoci rozbombardovali a 8 let okupovali Irák, tak za to může Rusko a Putin. Samozřejmě i za občanskou válku, která v Iráku trvá dodnes.

4. Když USA chtěly zřídit v ČR základnu se stálou přítomností svých jednotek na základě smyšleného nebezpečí z Íránu, tak za to může Rusko. Stejně tak všichni, kdo byli proti tomu, jsou bolševici a ruští agenti.

5. Stejný princip jako v Iráku uplatněn i v Libyi. "Pravda a láska" přinesená francouzskými, anglickými a americkými bombami se v dosud trvající občanské válce a totálním rozvratu jaksi ještě nestihla projevit. Na rozdíl od Iráku do toho šlo NATO jako celek, takže odpovědnost nese i ČR (min. zahraničí Schwarzenberg), která mohla uplatnit veto. Samozřejmě i za to může Rusko.

6. Když tvrdé jádro NATO (spolu s Tureckem, Saúdskou Arábií a dalšími "demokraciemi") dodávalo zbraně povstalcům v Sýrii, čímž zajistilo, že zde občanská válka trvá dodnes, tak za to může Rusko. Když Rusko vetovalo bombardování syrských vládních jednotek, tak je to zločin. A když NATO zjistilo, že mu fanatici z ISIL, kterým dodalo zbraně a ještě před rokem v zájmu jejich ochrany chtělo bombardovat Sýrii, přerostli přes hlavu, a teď pro změnu bombarduje ISIL (a uvažuje o pokračujícím vyzbrojování "umírněné" syrské opozice - není nad odbyt zbraní...), tak za to taky může Rusko.

7. Za násilný převrat v Kyjevě (kolik bylo mrtvých policistů např. při protivládních protestech v ČR v r. 2012?), vydatně podporovaný EU i NATO, samozřejmě nemůže nikdo jiný, než Rusko. Za zločiny proti lidskosti páchané "ukrajinskou armádou" (fakticky spíše soukromými armádami oligarchů a dalšími pochybnými bojůvkami), jako bombardování a ostřelování Doněcku a Luhansku, může jedině Putin. Když Rusko dodá pomoc (třeba i humanitární) do obklíčeného města, kde je humanitární katastrofa, tak je to zločin. Samozřejmě i za to, že do Ruska uprchlo z východní Ukrajiny nejméně milión lidí a na "proevropskou" západní Ukrajinu o několik řádů méně, může jen podlá ruská propaganda a Putinovi agenti.

Takže shrnuto - hlavní podmínka pro bezpečnost ve světě je bojovat proti Rusku.

Chápu, že fašistická propaganda (nejen) TOP 09 je zaměřena hlavně na nejmladší voliče, kteří si spoustu těchto událostí nemusí vůbec pamatovat, ale i tak je nutná pořádná dávka ignorance a sklon k fanatismu, aby člověk mohl takovému černobílému obrazu světa uvěřit.

Mimochodem nejsem členem žádného klubu přátel Vl. Putina, tento člověk je pro mě stále velkou neznámou. Je to ovšem i chyba Západu, že jej neustále tlačí do situací, kdy skoro nemá možnost volby. Těžko pak můžeme posoudit, jaké jsou skutečné Putinovy záměry a priority.
 

Svobodný vysílač

9. září 2014 v 21:55 | admin
Zajímavý byl např. rozhovor s Dr. Pavlem Kalendou 8.9., doufejme že bude brzy přidán do archívu:


"Oteplování": Jak aktivisté opakováním přesvědčují sami sebe

23. ledna 2014 v 19:36 | Václav Procházka
Poznámka na úvod. Tento článek byl zaslán pro publikaci v Blistech již v pondělí 13.1. 2014 a redakce i po urgenci dosud dělá mrtvého brouka, i když jinak má ve zvyku reagovat velmi rychle.
Mezitím došlo k události, proti níž některé popisované skutečnosti mohou působit jako úsměvné detaily (nicméně už jen pro dokumentární účely ponechávám původní text beze změny): Celý odborný časopis "Pattern Recognition in Physics" byl zrušen jen proto, že jeho speciální číslo, zaměřené na sluneční aktivitu, poukázalo (nikoliv prvoplánově) na některé problémy v předpovědích globálního oteplování:
http://www.pattern-recogn-phys.net/1/205/2013/prp-1-205-2013.pdf, http://tallbloke.wordpress.com/2014/01/17/breaking-pattern-recognition-in-physics-axed-by-copernicus/
(Obsah čísla je zde i s články: http://www.pattern-recogn-phys.net/special_issue2.html)

Jak aktivisté opakováním přesvědčují sami sebe
Václav Procházka
Možná je jen náhoda, že jsem se v poslední době účastnil několika nápadně podobných "besed", možná se takovéto akce opravdu rychle množí. Možná jde o speciální umělecký žánr, kde je jednostranná agitace zpestřena divadelními prvky. Atmosféra by se dala shrnout asi takto: "My jsme sice velcí bojovníci za demokracii, lidská práva, politickou korektnost a svobodnou diskusi, ale dnes tady přednášíme pravdu, která je tak jasná, že se o ní nediskutuje. Kdo chce, může se zeptat na podrobnosti, jestli bude čas."

Dalo by se mluvit o aktivistickém elitářství. Zde však chci pojednat hlavně o případech, kdy se k němu připojuje zdánlivě nezaujatá část odborné veřejnosti. Jde zejména o prezentaci a "slavnostní vyhlášení" poslední zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) v září 2013 v hlavní budově Akademie věd ČR a "besedu" ke stejnému tématu pořádanou Společností pro trvale udržitelný život 7. ledna. Menšího rozsahu byla červnová "beseda" pořádaná Zeleným kruhem, jejíž název ve smyslu "Proč se lidé nedostatečně zajímají o globální oteplování a jak tento stav změnit" sám o sobě zajistil naprosto minimální účast lidí s nepohodlnými názory (na této akci sice bylo času na diskusi dost, ale panelisté - podle osvědčených pravidel totalitní propagandy - výslovně prohlásili, že se z publika nemají vyjadřovat vlastní názory, pouze se smějí klást otázky).
Faktem je, že v záležitostech jako diskuse nad odbornými otázkami a věcná argumentace jsem nejspíše poněkud rozmazlený z akademického prostředí, ať už z pozice studenta, odborného asistenta nebo vědeckého badatele. Politicky angažované autority tuto hrozbu "zneužívání" akademických svobod samozřejmě vnímají, což je jeden z důvodů, proč realita až tak svobodná nebývá. Zcela jistě by ale třeba na Přírodovědecké fakultě nemohly být názory právníka Jana Rovenského na globální oteplování považovány za nedotknutelné jen proto, že je vedoucím klimatické kampaně Greenpeace.
Jiná představitelka Greenpeace a Klimatické koalice na zmíněné "besedě" pořádané STUŽ (kterou jsem do té doby nepovažoval za radikální organizaci) mluvila o "vyčerpání uhlíkového rozpočtu" do 30 let, čemuž se "musí" zabránit zastavením růstu emisí do roku 2020 a zahájením strmého poklesu do r. 2030; dále je prý třeba ukončit debatu o tak jasné věci, jako je lidský vliv na klima, a začít "něco dělat". Tento postoj podpořil i prof. Moldan, s tím, že nezáleží na tom, "kolik procent" z oteplování způsobuje příspěvek člověka.

Bohužel se dosud nikdo nedozvěděl, jaký je plán B. Údajně už 97% jistota (která nejprve byla a poté prý zase nebyla určena hlasováním), že je to tak, jak tvrdí zpráva IPCC, pořád není 100%. J. Rovenský na otázku, co bude dělat, až se ukáže, že většina klimatických modelů je úplně vedle, odpověděl, že si otevře šampaňské. Nejsem si jist, jestli tou dobou nebude už zakázané, protože bublinky přece tvoří CO2. Pokud by ovšem byly realizovány radikální zásahy do ekonomiky a bezprecedentní sociální inženýrství s odůvodněním, že se tím předejde oteplení zhruba o 2,5 °C, a pak by se ukázalo, že ani tento efekt neexistuje - zaplatí to snad aktivisté? Měli by se proti tomu aspoň pojistit (je to jistě oprávněnější než např. požadavky některých aktivistů na pojištění všech jaderných elektráren).
Jeden důvod, proč by se mohla většina klimatických modelů mýlit, ukázaly nedávné výsledky práce českých vědců (Kalenda, Neumann a kol.). Zjistilo se, že sluneční záření je také hlavním zdrojem energie pro pohyby v zemské kůře. Tato teorie je v geologii velmi kontroverzní, ale díky pozoruhodně úspěšným předpovědím zemětřesení, vydání české i anglické monografie, a samozřejmě i díky několika cenným diskusím si postupně získává dobré pozice. Na mechanickou práci v kůře se přeměňuje celkově až 10 % sluneční energie dopadající na pevniny. Ta se sice nakonec většinou přemění na teplo, ale se zpožděním, jehož velikost není přesně známa; dominantní jsou řádově desítky let, ale nelze zanedbat ani energii uvolněnou ještě později. Modely však s možností takovýchto transformací většinou nepočítají a proto docházejí k mylnému závěru, že klima reaguje (aspoň od konce 19. století) na změny sluneční aktivity velmi málo.
Jiná významná práce převážně českých vědců (I. Charvátová, J. Střeštík...), kterou aktivisté ani angažovaní experti nehodlají vzít na vědomí, se týká vlivu oběhu planet na sluneční aktivitu. Není tudíž pravda, že sluneční aktivitu nelze skoro vůbec předpovídat. Shoda nepanuje nad tím, jestli dlouhodobý pokles sluneční aktivity (v řádu staletí) už začal nebo začne až od roku 2040, ale jisté je, že ve 20. století byla sluneční aktivita nejvyšší za posledních minimálně 500, spíše 900-1000 let. Český zástupce v IPCC L. Metelka výslovně přiznal, že IPCC neřeší, co bylo zhruba do konce 19. století. Na druhé straně moderátor "besedy" STUŽ poukazoval na neserióznost vytrhávání třeba desetiletých období ze stoletého úseku. Proč je tedy jediné relevantní období právě 100(-150) let?

Přehlížení dlouhodobého vývoje je hlavní důvod, proč se klimatická politika mezi geology obecně netěší zrovna velké úctě. Mezinárodní konference o geoetice v Příbrami v říjnu 2013 v závěrečné deklaraci mj. konstatovala: "The actual activities of the Intergovernmental Panel of Climate Changes are not sustainable with the existing knowledge of the Earth sciences (as presented in the results of the 33rd and 34th International Geological Congresses). This knowledge should be incorporated into any further work of the IPCC." (Současné aktivity IPCC jsou neudržitelné v rámci stávajících znalostí věd o Zemi, jak bylo prezentováno na 33. a 34. Mezinárodním geologickém kongresu. Tyto poznatky by měly být do jakékoliv další práce IPCC zahrnuty). Pro jistotu připomínám, že doba, kdy velká část geologů pracovala v těžbě nebo průzkumu nerostných surovin, tedy i paliv, dávno skončila. Naopak čím dál častějším zaměstnáním je výzkum "geologického ukládání CO2" (ekologicky riskantního a nesmírně energeticky náročného), jak jinak než pod záminkou ochrany klimatu.
Rychlost, s jakou přibývají nové poznatky o mnoha důležitých aspektech vývoje klimatu, podivně kontrastuje s neochotou IPCC a aktivistů připustit, že by to mohlo být i jinak. Je sice čas pořádat "besedy", ale důvod, proč "není čas" na nepohodlné názory a otázky, se vždycky najde. Není to až takové umění. Na "besedě" STUŽ došlo na krátkou diskusi až po dvou a půl hodinách přednášek v jednom kuse. Jako kdyby "ekologové" potřebovali hlavně přesvědčovat sami sebe (a patřičně bojovně se naladit), a spíše odradit ty, co by snad mohli mít jiný názor. Poslední otevřenější diskuse v "zeleném" prostředí probíhala na webu Ekolistu (tehdy ještě diskuse umožňujícím) v březnu 2011, kdy na dotazy odpovídal známý fyzik a "klimaskeptik" Luboš Motl. I když nesouhlasím s mnoha jeho výroky, ještě hůře si vedli jeho odpůrci, a je to také jejich dodnes trvající neochota podstoupit skutečně otevřenou obhajobu svých postojů, co přispělo k částečné změně mých názorů (viz též článek na BL z r. 2009).

Několik zásadních připomínek, kterým se dle mého názoru většina aktérů mašinérie "zachraňme klima" vyhýbá, zde proto formuluji písemně:
1. Zmíněné přehlížení geologického záznamu (ale také poznatků astrofyziky aj.) - nejde jen o dlouhodobější vývoj sluneční aktivity. Důležitý je také oboustranný vztah teplot a skleníkových plynů, z nějž vyplývá, že oteplování způsobené např. zvýšenou sluneční aktivitou může být spojeno s nárůstem skleníkových plynů v atmosféře i bez jakýchkoliv "umělých" emisí. Naopak pokud by žádný "přirozený" důvod k oteplování neexistoval, koncentrace CO2 by začaly klesat i bez toho, aby člověk musel snižovat emise až k nule (protože stahování uhlíku do hlubin je rychlejší než opačný tok vulkanismem), tak jako dlouhodobě klesaly milióny let.
Velmi nelogicky působí tvrzení, že oteplování způsobené skleníkovým efektem vede k většímu rozmezí teplot a tím i k častějším klimatickým extrémům. Naopak skleníkový efekt zeslabuje teplotní kontrasty v čase (ať už dlouhodobě, nebo na úrovni střídání dne a noci), stejně jako v prostoru. Samozřejmě toto globální pravidlo může mít regionální výjimky. Jiná situace by ovšem mohla nastat v případě oteplení způsobeného vyšší sluneční aktivitou.

2. Nesmyslně vysoká priorita, která je v mezinárodním úsilí pro ochranu před přírodními katastrofami věnována právě boji proti oteplování. Pomalé změny mořské hladiny nemůžou ani zdaleka způsobit katastrofy srovnatelné s náhlými událostmi. Ve většině zemí postižených tsunami v Indickém oceánu v r. 2004 se začaly budovat varovné systémy až po této katastrofě. Pro extrémnější události není třeba jít do velmi vzdálené historie. Dopad planetky do moře v 15. století vyvolal až přes 100 m vysoké vlny na části pobřeží Austrálie, Nového Zélandu a Tasmánie. Nehledě na katastrofy, které nemusí mít s mořskými záplavami nic společného (např. nízká úroveň seismické ochrany v mnoha zemích, nemluvě o podmínkách pro mezinárodní systém poměrně spolehlivých predikcí silných zemětřesení, který je dnes již možný).
Vzniká tak dojem, že IPCC (už kvůli svému názvu) je silně ovlivněn obavou, že by ztratil důvod existence (zcela určitě aspoň panel 3 - mitigation), kdyby připustil, že se s klimatem kvůli emisím zase tolik neděje. Pozoruhodné také je (jak již upozornil např. L. Motl), že po věcné stránce je poslední zpráva IPCC střízlivější, uvádí nižší odhady oteplení a více připouští nejistoty než předchozí, ale nejvíce prezentovaná shrnutí i kampaně aktivistů se naopak snaží vyvolat více paniky než kdykoliv dříve. Možná k tomu přispěl i způsob zpracování odborných podkladů IPCC, kdy materiál vytvořený nejprve lidmi víceméně kompetentními prochází třemi koly revize, z nichž poslední je v režii nekompetentních politiků a úředníků (kteří raději neřešili "odborné detaily", ale dali si záležet, aby ve zprávě bylo to, co tam z nějakého důvodu být "musí").

3. Je šířena propaganda, že emise skleníkových plynů nepřinášejí absolutně nic pozitivního. Například ředitel Centra pro globální změnu AV ČR (CzechGlobe) prof. Marek opakovaně popíral (nevím, zda tak činí dosud), že vyšší koncentrace CO2 vedou k rychlejšímu růstu rostlin. Teprve v situacích, kdy by takovéto nehorázné tvrzení neprošlo, propaganda přepne na variantu "CO2 sice urychluje růst, ale to nic neznamená". Odkud pramení jistota, že rychlejší růst lesů i zemědělských plodin by nemohl vyvážit negativní důsledky klimatických změn? Zdá se, že instituty jako CzechGlobe, ale i Centrum UK pro otázky životního prostředí jsou často politickým zadáním ovlivněny více, než by se na odborná pracoviště slušelo.

4. Zastánci radikálních opatření pro omezení skleníkových plynů (kteří jsou většinou zároveň skalní odpůrci jaderné energie) dosud nemají věrohodnou energetickou koncepci, bez níž jsou jakékoliv úvahy o snižování emisí nepoužitelné. V roce 2007 solární lobbista a ideolog obnovitelných zdrojů M. Smrž ve své knize propaguje 100 % spotřeby energie z OZE, příručka "Chytrá energie", pod níž jsou podepsány i Greenpeace a Hnutí Duha, už píše jen o pokrytí 69 % výroby elektřiny a 49 % energie celkem z OZE za 40 let. Je vidět, že politika "obnovitelné zdroje za každou cenu" už není tak populární jako před trapasy s biopalivy a velkým solárním tunelem.
Značné rozdíly mezi teorií a praxí zeleného lobbismu v energetice ukazuje i Německo. Po rozhodnutí o odstavení jaderných elektráren do roku 2022 jsme nejprve slýchali, že jde o součást přechodu Německa na plně obnovitelnou energetiku. V praxi dosud stoupá spotřeba nejen plynu, ale i uhlí. Německá strana Zelených v loňských prohlášeních (z doby, kdy ještě byla ve vládě) prosazuje na "dočasné" období pokrytí té části spotřeby, kterou nelze pokrýt z OZE, zemním plynem, který má být později nahrazen vodíkem (vyrobeným elektřinou z OZE v příznivých obdobích). Tedy pod záminkou vodíkové chiméry postavit, obrazně řečeno, elektrárnu na zemní plyn v každé ulici (a přizpůsobit tomu, jak je výslovně uvedeno, elektrickou rozvodnou síť).

Zdá se, že velké části aktivistů je to jedno a stačí jim, když se mohou ujišťovat o své pravdě sami mezi sebou. Je záhadou, jak potom chtějí své plány při zachování elementární úcty k demokratickým hodnotám prosazovat. Možná jim naopak totalitní propaganda, připouštějící alternativy pouze formálně, vyhovuje. Ale třeba se najdou výjimky.

 


Bude slovo „intelektuál“ opět často používáno jako urážka?

12. dubna 2013 v 14:15 | admin
Mgr. Václav Procházka, Ph.D.

Historie
Na počátku loňského roku se začaly objevovat letáky s ústředním heslem "Voláme k odpovědnosti ty, co rozkradli a zadlužili naši zemi". Na demonstrace zaměřené zejména proti vládě, svolané Holešovskou výzvou v čele s Jaroslavem Popelkou, přišly 15. března 2012 desetitisíce lidí. Masmédia o tomto dění předem neinformovala, aby snad náhodou nepřišlo lidí ještě více. Avšak v době, kdy dav demonstrantů dorazil k budově České televize, byl najednou pozván J. Popelka na hodinu do HydeParku. Před budovou nastala dramatická situace, kdy se těžce zadlužený taxikář ve službách Ministerstva vnitra (nebo jiné "bezpečnostní" složky státu), Zdeněk Ponert, pokusil vyvolat násilný incident vůči ostraze, aby protestní hnutí zdiskreditoval. Šéfové odborářů i mnozí další zasloužilí levicoví aktivisté Ponerta už dobře znali, ale s Holešovskou výzvou nespolupracovali, nekomunikovali, pouze mlžili a před Ponertem nevarovali - snad jim poté jeho podrazy přinesly škodolibou radost. Popelka byl vyčerpán, hodinový televizní rozhovor samozřejmě nečekal a je nutno přiznat, že k němu ani nemá předpoklady. Tomu jeho projev, "podpořený" důmyslně záškodnickým Takáčem, odpovídal.

Nečasova vláda od své politiky "držet se koryta jako exkrement košile" samozřejmě neustoupila. Během několika týdnů se ukázalo, že vlna zájmu byla přeci jen trochu přifouknutá a statisíce občanů vkládaly do Holešovské výzvy naděje, které není schopna splnit. Mnoho lidí žádalo systematickou (tedy ne chaotickou) práci, ale jen velmi málo (dočasně jsem se mohl považovat za jednu z těchto výjimek) ji skutečně také dělalo, ať už na jakékoliv úrovni. Začala se objevovat frustrace, vyčerpání a přes léto se vytvořilo poměrně uzavřené "tvrdé jádro" v čele s Věrou Řezníčkovou, Slávkem Popelkou a Jiřím Bezákem. Nikdo z těchto lidí nemá předpoklady pro odpovědnou politickou funkci (což si zřejmě uvědomil i Popelka a na sběr podpisů pro prezidentskou kandidaturu rezignoval včas), ale v podstatě nikdo jiný občanský odpor nezávislý na ČSSD neorganizoval. Petice za odstoupení vlády s desetitisíci podpisů, nasbíranými už na jaře, byla odevzdána v parlamentu teprve v listopadu, a nepříliš povedeně "podpořena" i vystoupením Víta Bárty. To předznamenalo podporu Víta Bárty a Tomia Okamury, která vyvrcholila na tzv. "Velkém sněmu" v lednu 2013. Okamura a Kohout přeci jen dodali "Holešovské výzvě" (tou dobou už formálně širšímu hnutí) jistou úroveň, aniž by se jim toto hnutí jakkoliv zavázalo (stejně jako Bártovi). Na Sněmu byl přijat velmi rozumný program, který obsahuje vše podstatné a přitom nezabíhá do detailů (vytknul bych trochu vágní bod 35, některé další jsou diskutabilní).

Co mezitím dělali odboráři a další zasloužilí aktivisté spříznění s ČSSD? Na konci dubna zaplnilo sto tisíc demonstrantů v Praze celé Václavské náměstí (příznivci HV se samozřejmě také zúčastnili). Očekávalo se, že bude následovat generální stávka. Jenže příliš mnoho delegátů na rozhodujícím jednání odborů ztratilo odvahu. Ostatně po květnovém zatčení Ratha propukla v ČSSD panika a najednou nebylo jisté, jestli si strana opravdu přeje předčasné volby. A málokdo se může divit, že vůle k nim vzápětí značně polevila i v odborech a téma generální stávky brzy přestalo existovat. Demonstrace odborů 17. listopadu již měla podstatně menší účast. V době kontroly podpisů pro prezidentské kandidáty a celé prezidentské kampaně byl ostatně zájem veřejnosti zaměřen jinam. Do vítězství Zemana vkládali mnozí až příliš velké naděje, ze kterých po podpisu "Eurovalu" (navzdory předvolebním slibům) a návrhu na jmenování Klausové velvyslankyní mnoho nezbylo.

Současnost
V neděli 7.4. proběhla na Václavském náměstí demonstrace "Soumrak kmotrů". Žádná masmédia se nezmínila o šokujícím vystoupení Vladimíra Stehlíka, který v 90. letech odmítl zlikvidovat na objednávku konkurence Poldi Kladno. Za to strávil několik měsíců ve vazbě, kde byl brutálně mučen. Jeho přes 15 let trvající stíhání (spolu s jeho synem - tím, který nebyl zavražděn) mohla ukončit Klausova amnestie, což oba odmítli. Vladimír Stehlík je již dávno zlomený a zahořklý člověk, ale je na místě rozlišovat mezi příčinou a následkem. Celkově jsem z demonstrace rozhodně nebyl nadšený, ale řekněme si upřímně, jestli ty "odborářské" (pravidelně s účastí špiček ČSSD v "davu") měly snad lepší úroveň.

V pondělí byla podle slibů zahájena blokáda Úřadu vlády, zatím spíše symbolická vzhledem k počtu účastníků. Většina lidí nemá čas nebo se bojí (minimálně ztráty zaměstnání), proto mezi účastníky převažují nezaměstnaní, ale také živnostníci. Občas byla zpomalována doprava hromadným přecházením, policisté střídavě pouštěli provoz. Ve středu 10.4. ráno byl umístěn zátaras na chodník, takže protestující museli stát v jízdním pruhu. Částečnou ochranu jim zde poskytovalo policejní vozidlo. Poté, co Slávek Popelka umístil své auto napříč, aby dopravu ještě více zpomalil, přistoupili policisté k zákroku. Jeden z nich - bez služebního čísla - prohlásil, že by mu rád rozbil sklo. Poté, co Popelka zastavil u okraje a přestal tak páchat dopravní přestupek (ústavní právo na občanský odpor v případě, že demokratické mechanismy selhávají, se těžko realizuje, pokud se člověk ani dopravního přestupku nesmí dopustit), byl vyzván k vystoupení z vozu. Následující události byly natočeny několika kamerami a nebudu interpretovat vše, co mi bylo sděleno (na místě jsem nebyl), dokud bude probíhat vyšetřování (mimochodem trestní oznámení podá spíše Popelka, než že by bylo podáno na něj). Na videu jednoho z demonstrantů je dobře vidět, jak jeden z policistů brání vlastním tělem pořizování záběrů zblízka. Proto není vidět například to, že sklo bylo rozbito tím samým policistou bez čísla, který o tom mluvil už ve chvíli, kdy k tomu neexistovala žádná záminka. Jisté je, že Popelka byl zasažen sprejem, násilně vytažen, zbit, zadržen a propuštěn ve večerních hodinách.

Karel Dolejší ve svých článcích v Britských listech přirovnává Popelku a další organizátory protivládních protestů k sebevražedným atentátníkům i k fašistům (a to jsem naštěstí už nečetl výblitky učiněné až po středečních událostech), například proto, že na Václavském náměstí byla sehrána scénka ze středověku s popravami zlodějského "strážce královské pokladny" a dalších dvou symbolických postav, nebo proto, že Popelka ÚDAJNĚ jednal s Vandasem. Dolejší jistě ví, že je to krajně nepravděpodobné. Ale v atmosféře hysterické (selektivní) politické korektnosti, kdy stačí říci, že vás okradli cikáni a média z vás udělají největšího rasistu a fašistu všech dob, stačí v tomto případě i "údajně", stejně jako v jisté době anonymní udání, že soused schvaluje atentát. Jiný častý autor a vlivná postava BL, Štěpán Kotrba, na Facebooku sdílel odkaz na článek "Britský deník Daily Telegraph byl nucen zrušit všechna diskusní fóra k tématu Thatcherová" s vlastním komentářem "Kdyby chcípl Kalousek, také by nikdo soustrast neprojevoval." Toto písemné vyjádření soudruha kolegy však soudruhovi Dolejšímu patrně připadá naprosto politicky korektní.

Některým tlachalům, kteří jsou tak ušlechtilí, že snad ani jejich metabolické produkty nesmrdí, tedy vadí podpora "rasisty" Okamury nebo "nedemokratičnost" demonstrantů, kteří nežádají o souhlas vedení strany oranžových. Kupodivu to, co jim naopak nevadí, je právě podpora této strany, která opět zaujala postoj "Čím hůře, tím lépe" a doufá, že jí to vynese laciné volební vítězství. Strany, která nám dala symbol dusivé těžkopádné byrokracie Špidlu, "křišťálového" Standu Grosse, symbol perverzního populismu a opovrhování inteligentními voliči (těch je přece málo) Paroubka, nebo symbol arogance (a možná i mafie na "venkově") Ratha. Vznik koaliční vlády ODS v roce 2006 i 2010 byl více než cokoliv jiného (přehnanou) reakcí voličů na tyto osoby. Je vůbec možné, že by si naši levicoví intelektuálové na rozhraní mezi politiky a profesionálními aktivisty tento zásadní fakt neuvědomovali?

Možná by už velká část dnešních členů vlády byla před soudem, kdyby orgány činné v trestním řízení (a rovněž Ústavní soud) fatálně neselhávaly v drtivé většině kauz, do kterých jsou namočeny politické špičky. Za této situace demonstrují lidé před Úřadem vlády, ne za všech 36 požadavků "Velkého sněmu", ale za odstoupení vlády. To je požadavek, na kterém se shodne podle různých průzkumů (dokonce i těch publikovaných v nejloajálnějších VolímKarla médiích) 85 až 90 % občanů (kdo tvoří zbytek, kromě největších kmotrů s jejich obchodními partnery a rodinami?). Nikdo zde nedemonstruje pro větší slávu Popelky, Řezníčkové či Bezáka (pouze trváme na účasti občanských aktivistů nezávislých na ČSSD na jednání o prozatímní vládě odborníků). Blokáda Úřadu vlády je tedy naprosto legitimní, i kdyby ji měl provádět třeba jen jeden člověk.

Je tedy velmi odporný přístup části aktivistů, pisatelů, vedení odborů, ale i opozičních politiků, kteří jakékoliv občanské aktivity, které nemají pod kontrolou, apriori odsuzují a až poté hledají (často směšné až ubohé) důvody. Nebudu raději nikoho dalšího jmenovat (ostatně vím, jak dovedou být "hrdinové" zbytečného plkání mstiví a zákeřní).

Mrzí mě ještě jedna věc. Jako vědec jsem zatím mezi účastníky těchto protestů velmi osamocený. Chápu, že jako OSVČ jsem v podstatně jiné situaci, než většina kolegů. Oceňuji také, že se skoro nikdo z nich (na rozdíl od mnoha "celebrit") nepropůjčil k frašce "Volím Karla". Ale být zticha a doufat, že zrovna "já" (nebo "naše" pracoviště) díky tomu přežijeme - v době, kdy je i základní výzkum podřizován krátkodobému zisku ­- o trochu déle, není nic jiného než rezignovaný úpadek do agónie. Musíme být tolerantní a smířit se s tím, že nemůže být většina lidí nadprůměrně inteligentních a vzdělaných a schopných ústního i písemného projevu na úrovni. Ostatně neznám mnoho kolegů, kteří by místo demokracie požadovali osvícenou diktaturu. Připojte se tedy k protestům a nebojte se i s těmi "průměrnými" otevřeně mluvit. Jinak byste snadno mohli být občas považováni za podobný případ jako ti (nejen oranžoví) "intelektuálové", co umějí tlachat, ale činu se bojí, pokud by měl znamenat riziko s pravděpodobností třeba jen několika procent.

Klaus - zahlazování stop

27. února 2013 v 15:45 | (admin)
VŠECHNO SE VŠÍM SOUVISÍ... KLAUS - IPB - H-SYSTÉM - ZAHLAZENÍ STOP VEDOUCÍ K TZV. PREZIDENTOVI, Zdenek, 4.1.2013

z dokumentu "Byl jsem svědkem krádeže století" (http://www.policejniveteran.cz/files/Kr%C3%A1de%C5%BEe%20stolet%C3%AD%20(2).pdf):

IPB vznikla roce 1993 sloučením Investiční banky (je zajímavé, že vznik Investiční banky v roce 1990 byl předem již za komunismu plánován, jak vyplývá z interních dokumentů Státní banky Československé z února 1989) a Poštovní banky. IPB se brzo dostala mezi tři nejsilnější banky v zemi. Postupně docházelo k navyšování základního kapitálu, tzv. "nafukování bubliny" a důkladnému pumpování ve formě úvěrů a vyvádění aktiv na dceřinné společnosti. Významnou destinací peněz pumpovaných z IPB byly firmy Václava Junka, agenta StB a člena posledního předlistopadového ÚV KSČ, zejm. Chemapol Group a společnosti, ve kterých figuroval jako statutární orgán či většinový vlastník Antonín Charouz.
Miliardy končily také v impériu Lubomíra Soudka, agenta StB, evidenční číslo 24939, krycí jméno GORDON, ovládajícího mj. Škodu Plzeň.
Prostřednictvím IPB byla financována i ODS, první půjčku ve výši 55 milionů v roce 1992 brzo následovaly další, bezpočet večírků, konferencí a "Žofínů" ani nepočítaje. IPB financovala i vydání knihy Václava Klause "Dopočítávání do jedné". První ohrožení nerušeného pumpování znamenal rok 1995, kdy se do IPB vypravili kontroloři NKÚ, aby prověřili, proč banka neplatí daně. Dluh banky tehdy činil cca 173 milionů korun. Z banky byli nekompromisně vyhozeni a premiér Klaus tehdy osobně a v doprovodu tehdejšího vicepremiéra Kalvody navštívili NKÚ, aby jeho vedení náležitě "umravnili" a odkázali do patřičných mezí.
Tento daňový dluh IPB později ministerstvo financí v čele s Kočárníkem odpustilo. Menší problém nastal i v roce 1997, kdy auditorská společnost Coopers & Lybrand odmítla vydat pozitivní auditorskou zprávu s odkazem na neprůhledné účetnictví a nestabilitu banky. Pumpování proto kryla nějakou dobu auditorská společnost Ernst & Young, který vydávala bance výroky "bez výhrad", a to často v rekordní době.
Na jaře 1997 odmítlo vedení IPB poskytnout úvěry zjevně krachujícím firmám, zřejmě s ohledem na blížící se politické změny (pád Klausovy vlády v roce 1997) a hrozící odpovědnost. 30.4. 1997 jsou Tesař s Procházkou zatčeni a putují do vazby. Brzo zřejmě dostanou rozum, jsou propuštěni a zůstávají ve funkcích. V roce 1998 se v IPB objevuje strategický partner Nomura, zřejmě na objednávku, aby maskoval skutečnost, že banka je na pokraji pádu. Nomáda brzo převádí svůj podíl na společnost Saluka Investments, s heslem "čím neprůhlednější, tím lépe". Konec se však blížil. Stomiliardové manko už nešlo krýt a bylo nutno poslat banku do nucené správy.
Stalo se tak v červnu 2000 a pro mediální efekt "zakročujeme tvrdě a nikdo neunikne potrestání" obsadilo centrálu IPB po zuby ozbrojená zásahová jednotka URNA. Banku během dvou dnů koupila ČSOB a stát jí zaručil veškeré ztráty. Ještě před uvalením nucené správy se podařilo managementu banky vyvést veškerá likvidní aktiva do tzv. off-shore fondů na Kajmanské ostrovy (přičemž společným portfoliem byly fondy Triton), na který se nucený správce ani český stát "nedostane". Šlo o řadu fondů, které využívají legální nedobytnosti právního prostředí Kajmanských ostrovů. Celkovou výši aktiv vyvedených na Kajmany lze odvodit z rozhodnutí
vlády ČR, která 21.7. 2003 rozhodla, že Konsolidační agentura zaplatí ČSOB v rámci státních garancí celkem 49,3 miliardy korun jako náhradu za majetky ukradené do fondů Triton. Podle státních odhadů by krize IPB a související státní záruky měly přijít daňové poplatníky až na 160 miliard korun.
PERSONÁLNÍ POZADÍ VYPUMPOVÁNÍ IPB:
Miroslav Tuček, agent StB, ev. č. 1864001, krycí jméno "KRÁL - národohospodář". Komunistický ekonom a dlouhodobý prorektor VŠE Praha za bolševismu, v 70. letech dokonce ekonomický poradce prezidenta. Před rokem 1989 zakotvil v Prognostickém ústavu, líhni kádrů, které připravovaly předání moci.
V letech 1992 - 2000, tj. až do pádu banky působil ve funkci člena dozorčí rady banky. Měl zásadní vliv na všechny "pumpařské operace".
Jeden z mozků vykrádání IPB Jiří Weigl, prodloužená ruka Klause v bance, který dohlížel, aby bylo pumpováno správným směrem a výhradně se souhlasem mocných. Člen dozorčí rady banky 1993 - 1998. V současné době působí ve funkci vedoucího Kanceláře prezidenta republiky.
Libuše Benešová, místopředsedkyně ODS a předsedkyně Senátu zastávala v letech 1996 - 1998 funkci člena dozorčí rady.
Jejím úkolem bylo hájit zájmy ODS v bance, zejména úvěrování společností spojených s ODS.
Libor Procházka, několikrát byl trestně stíhán, tři týdny dokonce i vazebně, vždy bylo však trestní stíhání zastaveno.
V představenstvu banky působil v letech 1992 - 2000 Aladár Blaas, pravá ruka Libora Procházky a náměstek v IPB. Trestně stíhán, na intervenci ministra vnitra obvinění staženo.
Jan Klacek, místopředseda stínové vlády ČSSD 1996- 1998, ve stejném období i člen představenstva IPB. Od roku 1998 až do pádu banky generálním ředitelem IPB.
Jiří Tesař, autor ekonomického programu ČSSD, generální ředitel, předseda představenstva IPB 1992 - 1998 a člen dozorčí rady 1997 - 2000

IPB nebyla klasicky vypumpována, jako ostatní banky, ale doslova "přepumpována", což způsobilo trochu jiný scénář, než bylo obvyklé sanování a státní pomoc.
Bylo nutno jí převést na jinou banku, spolu s absolutními státními garancemi, které znamenají, že státní výdaje budou ještě vyšší. Výše ukradených peněz se může pohybovat v řádech okolo 300 - 400 miliard korun, Konsolidační agentura odkoupila nejhůře klasifikované dluhy za 170 miliard, záruky státu vůči ČSOB jsou neomezené (odhady státu se zatím pohybují okolo 100 miliard), takže konečný účet může být ještě vyšší.

KOMERČNÍ BANKA. Komerční banka vznikla vyčleněním z bývalé státní SBČS a v roce 1992 se transformovala v akciovou společnost. Ve stejnou dobu se zde objevuje klíčová osoba vykrádání banky, Richard Salzmann. Kam peníze z Komerční banky nejvíce mizely? Mezi největší společnosti, kam byly pumpovány finance z Komerční banky, patří firmy (skupina ČS/Satrapa) okolo agenta StB, svazek č. 25447, Františka Chvalovského. Celková suma se pohybuje kolem tří miliard. Více než jednu miliardu vypumpoval z banky Petr Smetka, přes svou společnost H-SYSTEM. Jedno z největších rozkrádání banky bylo realizováno přes společnosti izraelského státního občana Alon Barac, nar. 11.8.1960 (v českých médiích většinou nepřesně uváděný jako Barak Alon, pod tímto jménem také občas vystupoval) a jeho holding B.C.L. Trading. Vykrádání banky zahájené v roce 1996 ve formě dokumentárních akreditivů nebylo však Baracovou první operací v Komerční bance, počátkem 90. let ji připravil přes svou firmu Tessos Praha o asi dvě
miliardy korun. V průběhu let 1996 - 1999 poskytla Komerční banka Baracovi úvěry ve výši přes osm miliard korun. I přes trestní oznámení na něj z roku 1999 nebyl Barac nikdy v Čechách stíhán a státní zastupitelství v Praze si na něj netrouflo vydat ani zatykač. Podobné podvody jako v Čechách měl Barac na svědomí i v Maďarsku, kde pumpoval státní banku Postabank. Maďarské úřady Baraca dokonce na krátkou dobu zadržely, poté byl propuštěn. Žalobě čelil pouze ve Vídni v Rakousku, ale i tam spravedlnosti unikl vzhledem k náhlé nemoci soudce.
16. února 2000 schválila Zemanova vláda pomoc Komerční bance pohybující se na pokraji krachu. V rámci sanace stát převzal její špatné úvěry ve výši asi 65 miliard Kč, které byly později podle zaběhnutého scénáře převedeny do Konsolidační agentury. Komerční banku poté převzala francouzská Societé Generale. Dne 20. 7. 2001 potom Miloš Zeman, tehdejší premiér ČR publikoval článek, ve kterém uvedl "Myslím si, že privatizací Komerční banky končí tunelování velkých bank v Čechách."
PERSONÁLNÍ POZADÍ: Na prvním místě nelze neuvést Richarda Salzmanna, generálního ředitele banky od roku 1992 - 1998. Do roku 2000 byl senátorem za ODS. Osobní přítel Václava Klause, Ivana Kočárníka, Tomáše Ježka, Dušana Třísky atd. Je ironíí, že celá 90. léta byl Salzmann prezentován jako vzor bankéře a byl o něm dokonce natočen díl cyklu GEN (Galerie Elity Národa). Osobně schvaloval největší pumpařské operace.
Jan Klak, člen dozorčí rady banky 1995 - 1997.
Karel Dyba, člen dozorčí rady banky 1997 - 1998, tj. v době největšího pumpování do Alonovy BCL Trading. Bývalý ministr hospodářství za ODS. Člen KSČ od 22 let, za komunismu kariéra v ČSAV, zakotvil v Prognostickém ústavu.
Josef Kotrba, člen dozorčí rady 1995 - 1997, více o něm viz. výše kauzu České spořitelny
Jan Stráský, v dozorčí radě 1998 - 1999, jeho úkolem bylo krýt předchozí velké vykrádání banky, bývalý předseda federální vlády v roce 1992, pozdější ministr zdravotnictví a dopravy (ODS). Bývalý vysoký funkcionář KSČ, vstoupil do ní ve svých 18 letech.

Klausova amnestie dává velkou logiku.
Miloslav Ponkrác, Anonym, 4.1.2013
Před zhruba rokem jsem psal, že centrum moci se pomalu přesouvá od vlády k mocným a velmi bohatým šedým eminencím v pozadí.
Dá se říci, že vláda už nemá téměř moc v ruce. Její moc vyplývala s tím, že disponovala mnoha věcmi, které mohla "prodat"
- a za to byla respektována i mafiemi v pozadí. -*- Zhruba poslední rok až dva je ovšem stát vykraden, a vláda posloužila mocným.
Změnila zákony v jejich prospěch (fikce doručení, nebývalá volnost exekutorů, faktická nevymahatelnost práva a spravedlnosti pro prosté občany, církevní restituce, …) a vláda už operuje jen s několika posledními kartami: -*- Komu předá celé zdravotnictví: Chrenek,
zbývá jenom uměle zkrachovat Všeobecnou zdravotní pojišťovna a pak podle zákona spadne Chrenkovi celé zdravotnictví do klína, zbytek už si zařídí sám. Schválili mu nestandarně mnoho věcí, které byly za hranou zákona různými kličkami. Aby mu lidé neutekli poté co VZP spadne do klína podle zákona jeho pojišťovně, omezili možnost změny lékařů, stejně jako další. A jako dárek mu přidali poplatky, které mírně zvýšili.
-*- Pak je tu ČEZ, kde jsem slyšel, že se nenápadně rozprodávají akcie. Zde zřejmě dojde k předání tajně a nenápadně tichou cestou.
-*- Máme tu důchodový systém, který je zlatou slepicí. Pokusy předat vše k vytunelování do soukromých penzijních fondů byla řada a stále se snaží. Tak by se dalo pokračovat.
Podstatné je, že poslední dva roky se těžiště moci silně přesunuje do šedých eminencí mimo vládu (ne že by tam nebylo, ale moc vlády zřetelně slábne a moc lidí vzadu roste).
Nepohodlní z vlády jsou zavíráni. Viz Rath apod. Lid měl/má radost z toho, že na politiky je metr, ale na skutečné zločince metr není.
Ovládnutí policie a částečně soudů je nyní využíváno jako nástroj pro likvidace těch, které šedým eminencím vstoupí do cesty. A zároveň dají falešnou naději lidu, že začíná spravedlnost i na mocné - stejně falešnou jako Havel dal naději na demokracii a lepší život.
Kalousek to pochopil. Přepsal svůj veškerý majetek na manželku a rozvedl se. Nebojí se, že by ho manželka o majetek připravila, v minulosti dokázal mít metody i hodně drsné (záhadná úmrtí?), takže manželka si to určitě nedovolí.
Klaus nyní amnestií zrušil vyšetřování, které vadilo mnoha lidem v pozadí. A také ochránil sebe. Tedy odstranil hrozbu skutečné moci mimo vládu v pozadí.
-*-Ostatně Klaus milosti dával převážně podvodníkům a defraudantům. Klaus pouze pomáhá dokončit proces. Ochránil skutečné šedé eminence, kteří se těžko mohli stát mocnými poctivou cestou. Tím je přikryl a zakryl k nim cestu. Jistě nezůstane bez odměny.
-*- Pouze probíhá proces - předání majetku a moci mocným mimo vládu. Jejich ochrana mnoha novými zákony, které zaručují jejich klidné spaní i nerušené tunelování, kradení a vykonávání moci. Tento proces je na pozadí mnoha tisíců událostí ve vládě. Mnoha podivných zákonů. Mnoha podivných akcí. Je to válka mnoha drobnými bitvami a tahy. Klausova amnestie byla jenom jedním tahem na celé šachovnici. Každým tahem je předán kousek moci šedým eminencím v pozadí, nebo kousek majetku, nebo nějaký penězovod, nebo zákonem zrušena další možnost, jak je potrestat či na ně dosáhnout.
-*- Občas to ruší zbytečně aktivní zahraničí, například Švýcarsko se začalo nechutně montovat do MUS. Nebo Pítr. Alespoň tam se dalo zdržovat a nakonec prošvihnout lhůty. Ale je to nepříjemné a vyvolává to zbytečné otázky mezi lidmi. -*- Záměrným pokračováním tohoto procesu je také dostat lidi do stavu, kdy budou na hranici uživení se. Budou mít spousty starostí jen o holý život. Zadlužování státu, neschopnost dosáhnout spravedlnosti, exekuční orgie, podporování kriminálních živlů jednak pozitivní diskriminací, jednak pořádnou tahanicí po soudech každého, kdo se opovážil bránit obviněním z překročení nutné obrany, rasismu či neonacismu. Dále rozbíjením co jde.
-*- Dále rozeštváváním lidí proti sobě.
Mladých vůči starým. Podnikatelů vůči zaměstnancům. Antikomunismem a bojem proti komunismu v době, kdy žádné osobní riziko nehrozí, ale je to hezká póza. Rozeštvávají se muži proti ženám co to jde. Atd.
-*- Nicméně toto už přesahuje rámec jediného tahu na šachovnici - Klausovy amnestie, mimochodem geniálního tahu, pokud bychom to četli v detektivce.
-*- Klausova amnestie nedává téměř žádný smysl, pokud se posuzuje jako ojedinělý krok. Nebo srovnává s osobou Klause - zde dokonce vypadá amnestie jako totální zmatení, kdy Klaus dělá něco jiného, než poslední roky dělal. Nicméně v celém kontextu celého procesu předávní moci do šedých eminencí a přeměny vlády pouze na pimrlové divadélko bez významu pouze aby si občané užili hry s tím, že stále považují vládu za centrum moci - to dává velký smysl. Klaus není osamocený člověk, sólista, Klaus hraje s velkým orchestrem. A tam to smysl dává

Poctivá věda je zajímavější než pavědy a konspirační teorie!

3. února 2013 v 0:35 | Václav Procházka

"Jsme hluboce přesvědčeni, že řešení záhad, která nabízí věda, jsou často mnohem neobvyklejší a odvážnější než laciná řešení Dänikenovského typu" (J. Grygar, V. Železný: Okna vesmíru dokořán, 1989).

Smyslem tohoto článku není citovat Dr. Grygara ani jiné známé skeptiky, ale s tímto jeho výrokem naprosto souhlasím. I když jsem rád, že jeho tehdejší názory o výjimečnosti podmínek na Zemi a vzácnosti podobných planet ve vesmíru, vyjádřené ve stejné knize, jsou už naprosto překonané.

Věděli jste, že:

- na základě měření pouze v "Československu" lze s vysokou úspěšností předpovídat silná zemětřesení v pásmu Kurily-Kamčatka, a v kombinaci s regionálními daty také v Číně a mnoha dalších oblastech? Predikce se dělají pro 4-týdenní časové okno (pravděpodobnost náhodného výskytu zemětřesení určité síly v tomto intervalu je třeba 10 %, úspěšnost predikcí až přes 80 %).

- na jaře 2009 došlo k poměrně silnému zemětřesení v italském městě Aquila. Bylo předpovězeno italským geofyzikem G. Giulianim na základě měření radonu. Díky jeho varování mnozí obyvatelé přespávali venku. Jeho predikce však byla znevážena několika italskými autoritami den před zemětřesením s tím, že zemětřesení předpovídat nelze, ale energie se uvolnila menšími otřesy a pravděpodobnost silného zemětřesení v dohledné době je jen 2 %. Na základě toho se mnozí opět vrátili na noc domů - a zahynuli v troskách. Skutečnost, že někteří experti místo poctivého "možná zemětřesení předpovědět lze, ale my to neumíme" tvrdili "zemětřesení predikovat nelze, ale stejně nebude", jim vynesla několik let vězení (o čemž informovala i česká média, vesměs prezentující soud zkresleně jako hledání obětních beránků).

- měření českých geofyziků novou technikou vedla také ke zjištění, že hlavním strůjcem pohybů v zemské kůře je energie ze slunečního záření? Tato skutečnost zatím není zahrnuta v žádném podrobném klimatickém modelu. Teď už je zřejmé, že cykly několika desetiletí až staletí v četnosti silných zemětřesení i sopečných výbuchů odpovídají cyklům sluneční aktivity. Např. v letech 1950-1965 bylo na světě sedm zemětřesení se stupněm Richterovy škály 8,5 a více, v období 1965-2004 žádné a od roku 2004 už šest.

- sluneční aktivita je významně ovlivněna oběhem vnějších planet? Pravděpodobně se uplatňují i planety dosud neobjevené. Jejich oběžné doby musí odpovídat určitým společným násobkům oběžných dob obřích planet. Jedna z nejpravděpodobnějších oběžných dob "Planety X" (trochu odborné vysvětlení zde) je velmi blízká významné periodě 394 let v mayském kalendáři. To je pozoruhodné zvláště proto, že oběžné doby Uranu a Neptunu (bez dalekohledu nezjistitelné) těžko mohly být Mayům známy, a výpočty pouze podle Jupitera a Saturnu dávají mnohem více možných výsledků.
Měla tedy třeba astrologie v dávné minulosti nějaký reálný základ? Nepovažuji to za vyloučené. Jisté je, že přidávání dalších a dalších výmyslů, od starověku až do současnosti, případné stopy důkladně zakrylo. Astrologie je vlastně "věda" extrémně složitá. Škoda, že ani to zájemce o pavědy a radikální odpůrce vědy neodrazuje :)

- na českém území se původně našly jen 2 diamanty, a to v 19. století ve štěrku, z nějž se rýžují granáty? Někteří geologové vážně vyslovili názor, že tyto diamanty byly podstrčeny horlivými vlastenci (podobně jako Rukopisy). V posledním desetiletí však byly objeveny horniny, ve kterých jsou aspoň mikroskopické diamanty běžné. Vedou se spory o původu tlaku nutného pro vznik diamantů - jestli byly horniny přeměněny v hloubce nejméně 140 km (v případě granátových rýžovišť diamanty vyneseny z této hloubky magmatem), nebo dopadem kosmického tělesa.


Nebudu zde již odbočovat do oborů "neživé" přírodě dost vzdálených, včetně medicíny. Ale jedna kauza mě opravdu zaujala. I když člověk nedokáže lékařskou metodu sám odborně posoudit, úporná snaha některých kruhů o její absolutní "vymazání ze světa" včetně minulosti (po vzoru Orwellova Ministerstva pravdy) skoro stačí, aby si udělal obrázek. >>>

Jedna ne zrovna potěšující skutečnost: Jakmile se snažím nějakému laikovi vysvětlit, že něco je trochu jinak, než tvrdí většina, nebo třeba jen odpovědět na otázku, čím se zabývám, velmi často (v prostředí politicky aktivních lidí s "alternativním" smýšlením až extrémně často) je na mě vzápětí vychrlena spousta pavědeckých a konspiračních teorií. Nejčastější z nich je údajná zbraň schopná vyvolat zemětřesení tisíce kilometrů daleko - HAARP, proto o něm trochu pojednám.
Je pravda, že i silné zemětřesení může být spuštěno poměrně nepatrným impulsem. Ovšem za podmínky, že se nashromáždila dostatečná energie, což trvá velmi dlouho. Člověk není schopen žádným pomalým procesem potřebnou sílu vyvinout (natož s ní působit rovnou na opačné straně planety), a ani výbuchy největších bomb nemají energii srovnatelnou se silnými zemětřeseními. I když pomineme všechny technické "detaily", z fyziky neúprosně vyplývá, že HAARPem by bylo možno pouze předčasně spustit zemětřesení, které by stejně brzy nastalo (ovšem s větší nahromaděnou energií, a proto by "samovolné" zemětřesení bylo ničivější). Jako ničivá zbraň by tedy HAARP byl opravdu mimořádně nepraktický, i kdyby existoval.

Šířit ve světě převratné objevy těch badatelů, kteří nemají právě luxusní kontakty v "mezinárodních" (= amerických) odborných časopisech, je často problém. Projevuje se to i v propagaci velmi úspěšné metody predikcí zemětřesení Pavla Kalendy a Libora Neumanna (kteří už několik let dělají většinu této práce ve volném čase). Jistá svépomoc a "nestandartní" metody v šíření osvěty jsou proto nutné. Velmi proto oceňuji názor Táni Fischerové, že prezident by měl vzít s sebou na zahraniční cestu vědce!
Významná zjištění Ivanky Charvátové o sluneční aktivitě byla sice v odborných časopisech publikována už dávno, ale jejich důsledky, které úplně nezapadají do hlavního proudu teorií o globálním oteplování, musíme hledat spíše v "neodborných" článcích či rozhovorech.

Považuji za vhodné o těchto skutečnostech informovat. Kdo se zajímá o politiku, měl by si uvědomit jistou závažnost problematiky. A navíc - i ta věda, ať už jde o většinový názor nebo ne, může být zajímavá.

Mediální nátlak včera a dnes. A co bude zítra?

23. ledna 2013 v 5:09 | Václav Procházka

"Média jsou novodobé zbraně hromadného ničení."

V dnešní době už není tak jednoduché nepohodlné informace sprovodit ze světa. Proto se věnuje velká pozornost vytváření informačního šumu a balastu, ale také dezinformací.

Vláda Petra Nečase se zezačátku sama skromně nazývala "Vláda rozpočtové odpovědnosti a boje proti korupci". Dnes už ten "boj proti korupci" tolik vyzdvihován. Vláda uspěla před Vánoci v hlasování o důvěře nejen díky nikým nevolené straně "Lidem", ale i díky tomu, že se tři poslanci ODS vzdali mandátu výměnou za dobře placená místa ve státních podnicích. S lehkostí sobě vlastní to připustil i 1. místopředseda vlády, předseda TOP 09 a kandidát na prezidenta K. Schwarzenberg, když se vyjádřil ve smyslu "byli jsme vydíráni a MUSELI jsme vyděračům ustoupit". Možná neví, že 90 % občanů by pád vlády jako tragédii nevnímalo, spíš naopak. Že jeden z poslanců, který získal mandát díky této výměně, byl v té době nepravomocně odsouzen a o měsíc později již uvězněn za přijetí úplatku, je už jen třešnička na dortu.

Právem je za jeden ze symbolů zkorumpovanosti vlády považován Miroslav Kalousek. O jeho aférách starých až 20 let se sice mluvilo hodně, ale orgány činné v trestním řízení se jim dosud úzkostlivě vyhýbají. Naštěstí to ani voliči TOP 09 v podstatě nepopírají. Snad nikdo ani nepochybuje o tom, že M. Kalousek je lhář (i když sám někdy mluví jen o "průhledné mystifikaci").
Ještě v listopadu dělal jeden nejmenovaný tištěný deník, i když údajně levicově zaměřený, každý týden celostránkový rozhovor buď se Schwarzenbergem, nebo s Kalouskem. Bylo třeba vysvětlit občanům, proč nechodit na protivládní demonstrace a proč je nutné přetrpět to divadlo s hlasováním o důvěře, schvalováním církevních "restitucí" apod. Teď už ale déle než měsíc Miroslav Kalousek v masmédiích neexistuje. Dostal za úkol se pokud možno moc neukazovat, aby nerušil obraz Ušlechtilého Pana Knížete. A s ním i celá jeho strana. Lidové Právo Dnes, Odraz Hospodářského Despektu i jejich internetové verze toto přání, "díky" absolutní bezcharakternosti svých šéfredaktorů, ochotně plní.
Co mají společného vládci rezortů MF, MPSV a MZ z TOP 09? Jsou to především oni, kdo rozdělují společnost, i když teď se snaží podle zásady "nejlepší obrana je útok" za hlavního viníka napětí označovat Zemana. Ministři TOP 09 v čele s Kalouskem a Drábkem našli viníky, kteří můžou za to, pokud někde chybějí peníze (což je čím dál častější jev - slova o již započatém konci civilizace nejsou v mnoha oborech, kde se nedosahuje rychlého zisku - včetně základního výzkumu - vůbec přehnaná). Viníky jsou lidé nemocní, zdravotně postižení a nezaměstnaní. V rozporu s civilizačními hodnotami a někdy i s Listinou základních práv a svobod (jak si všiml i Ústavní soud) apriori označovaní za simulanty, podvodníky a flákače. Za jeden z mála důkazů použitelných na obranu proti takovéto nálepce se připouští vlastní smrt. Případně pokud se člověk stane bezdomovcem a tím tak trochu přestane oficiálně existovat. Výsledky této politiky jsou sice z hlediska "rozpočtové odpovědnosti" trochu rozpačité, když se za buzerační opatření často utratí více, než kolik se mělo ušetřit, ale hlavně že jsme potrestali ty, co za všechno můžou. Bohužel k větší zaměstnanosti to zatím nevedlo. Narůstá množství lidí, kteří ztratili reálnou možnost legální obživy, a pak se někteří diví, proč byly věznice před amnestií (a brzy opět budou) přeplněné. Amnestii samozřejmě neobhajuji. Schwarzenbergovi vynesla jeho hra na obě strany a příslib další amnestie více než 50 % hlasů mezi vězni.

Nehorázná lež Schwarzenberga, že jako prezident "bude chránit slabší", by se mohla zdát jako odvážná. Bohužel vzhledem k virtuální realitě až tak odvážná není. Protože však spoluvinu Sch. jako předsedy TOP 09 nelze popřít, hledají se zástupné problémy, kam odvést pozornost. Oblíbeným objektem je komunistické "nebezpečí". Na co by se dav ubohých vyprázdněných českých pravičáků vymlouval, kdyby neměl ty komunisty? Ještě, že je tenkrát nezrušili. Pro ty, co svůj fanatický antikomunismus myslí vážně, připomínám, že také Osa Berlín-Řím vznikla původně jako "Pakt proti kominterně".
Dosud nevyšlo z módy ani strašení Ruskem. Uměle byl vytvořen pseudoproblém zařazený i do některých dotazníků pro prezidentské kandidáty, jestli je přípustné, aby ruská firma byla hlavním dodavatelem pro dostavbu elektrárny Temelín. O případných dodavatelích (pokud se má Temelín vůbec rozšiřovat) snad mají rozhodnout především odborníci. Zeman odpověděl bez ideologických předsudků, tedy kladně - což znamená pouze, že ruského dodavatele nevyloučil. K vyvolání hysterie o "ruském agentovi" to však stačí. Ostatně fanatici si najdou důvodů více. Zeman je znám tím, že stojí o zlepšení vztahů s Ruskem. To sice ani v nejmenším neznamená, že musí jít o návrat do časů Varšavské smlouvy a jednostranné podlézání, jako praktikuje Schwarzenberg (dříve též Vondra a Parkanová) vůči USA. Ale zřejmě "podle sebe soudím tebe". Nechť i ti nejvíce zfanatizovaní překonají na chvíli svůj odpor a zkusí se trochu vcítit do pozice Ruska. Bude si Rusko raději hledat strategické partnery v Evropě (a Americe), s níž ho pojí křesťanská historie a etnické vazby, nebo ve východní a jižní Asii? Odpověď je jasná. Proč jsou vztahy Ruska k západu podstatně horší, než by mohly být, má tedy zřejmě své důvody i na "naší" straně, a o mediálně vyzdvihované kauzy aktivistů v Moskvě rozhodně nejde. Velmi jednostranné pojetí mezinárodního práva v podání NATO a zejména USA a jejich expanze v islámském světě s dosazováním loutkových režimů, i za cenu extrémní destabilizace, jsou reálnějším vysvětlením.
Další zaklínadlo - Lukoil. Pouze jedna z mnoha firem, které se účastní obchodu s ropnými produkty ruského původu. Nehodlám rozplétat všechno, co zaznělo o Zemanovi a Lukoilu. Spíš by mě zajímalo, co dělají čeští představitelé pro snížení závislosti na dovozu ropy vůbec. Omezování a současně zdražování veřejné dopravy probíhá nepřetržitě nejméně 6 let (ano, za pravicových vlád). Není tak těžké si spočítat, že když pojede určité množství lidí autobusem, tak se spotřebuje X krát méně nafty, než když pojedou mnoha osobními auty. Není těžké spočítat, že se dá nafta výrazně ušetřit i elektrizací železnic (která u nás postupuje "tempem" asi 10 km/rok) a zaváděním bateriového pohonu hlavně v silniční dopravě. Kdo se zajímá o elektromobily, ví, že celý státní aparát (včetně vlády) je vyloženě záškodnický činitel. To ovšem zdaleka neplatí jen v ČR. I za to může Miloš Zeman?
"Opoziční smlouva jako původ všeho zla". Kdo neodmítá základní fakta, snadno zjistí, jak velký je to nesmysl: http://atanova-zasuvka.blog.cz/1011/byl-jsem-svedkem-kradeze-stoleti-2-dil. Zeman jistě nepostupoval proti korupci a rozkrádání dost důrazně tam, kde by to zřejmě ohrozilo jeho vládu. O nic zásadovější postoj však neprojevil ani žádný jiný premiér ČR. Potom, jak dopadlo první kolo prezidentské volby, nemůžeme chtít zázraky. Odmítám věřit tomu, že si Zeman v politice nahrabal - jen proto, aby žil bez luxusu, a bohatství vložil snad do diamantového či platinového náhrobku. Na rozdíl od Klause si ani nepotřebuje vydržovat houf lidí, kteří mu jen pochlebují. Někteří by snad dávali za vinu Zemanovi i koalici ODS a ČSSD na pražském Magistrátu. Zbývá otázka, proč ODS pod vedením "kolibříka" Béma (i po 8 letech "opoziční smlouvy" v Radě!) získala v roce 2006 v Praze 54 % hlasů (i když ve skutečnosti trochu méně voličů, "jen" asi 50 %). Tedy asi dvakrát více než ve zbytku republiky. Nápadně to připomíná výsledek 1. kola prezidentské volby. Také kampaň Béma, podobně jako Schwarzenberga, byla bezobsažná, zaměřená na kvantitu a vnucování na každém kroku. Že by jen náhodná shoda?

Nehodlám zde rozebírat všechny mediální manipulace ve spojení se Zemanem a Schwarzenbergem. Bylo toho napsáno už dost, například zde. Nechci to přehánět ani s řešením vzdálené minulosti. Bohužel mi dosud nikdo z udatných pisatelů (od Sch. to vůbec neočekávám), odsuzujících "hru na nejnižší nacionalistické pudy...", nevysvětlil, proč se stále sudetoněmecký Landsmannschaft i mnoho dalších tolik snaží o zrušení Benešových dekretů, i když jde údajně jen o bezvýznamné papíry. Zmatené výroky Schwarzenberga, prozrazující že zřejmě hraje hru na dvě strany, byly příčinou, to co přišlo poté (samozřejmě i hloupé reakce), už jen následkem. Často zmiňovaná obliba Schwarzenberga v západní Evropě a USA vyplývá především z toho, že tamním politikům všechno odkýve. Je pouze schopen nesouhlasit s většinou v EU, pokud se její názor liší od postoje USA.

Ještě návrat k prvnímu kolu a něco, co by mělo zajímat všechny příznivce Táni Fischerové. Většina masmédií, bohužel i veřejnoprávních, straní TOP 09, přijatelný kandidát pro ně byl i Fischer (němečtí vlastníci novin by mi až tolik nevadili, kdyby aspoň nebyli tak vzdáleni oficiální celkem mírumilovné německé zahraniční politice). Tlačit od začátku Schwarzenberga by ovšem byla sebevražda. Proto byl nejdříve nastrčen Jan Fischer, který vydržel v čele průzkumů dost dlouho. Když se ukázal jako slabší než Zeman, bylo rozhodnuto ve prospěch "Karla" odstřelit jeho (poté co se trapná kampaň "nechceme exkomunistu Fischerozemana", spojená s výzvami dalším kandidátům k odstoupení ve prospěch Sch., minula účinkem). Fischer se stal v posledních dvou týdnech terčem nenávistné antikampaně, zacílené, jak jinak, na někdejší členství v KSČ, a podpořené ochotnickými projevy osobností i pseudoosobností. Na Zemana si podobnou antikampaň nedovolili, protože měl postup jistý. Nelze si nevzpomenout na antichartu (ale také na obdiv mnoha světových spisovatelů ke Stalinovi ve 30. letech).
Kdyby byl favoritem na druhého postupujícího Jiří Dienstbier, stal by se terčem podobné kampaně on. I když trochu těžším, protože by na něj mohli vytáhnout maximálně že stojí i o hlasy komunistů, ale i z toho by propaganda za desítky miliónů (s masmédii a miliardami v pozadí) jistě dokázala udělat hrdelní zločin.
Zato kdyby se více dařila kampaň Táni Fischerové a "nebezpečí" jejího postupu do druhého kola by vypadalo reálně, to bychom si početli. "Extrémní levice", "ekoterorismus", "středověk", "Pol Pot v sukni"... tyto výkřiky byly sice celkem ojedinělé, ale bohužel hlavně díky tomu, že Táňu velcí hráči za vážného soupeře nepovažovali. Každopádně Klíčové hnutí a jeho spojenci v parlamentních volbách se mají na co těšit.

Jaká bude příští mediální megamasáž? Na výsledku prezidentské volby bude záležet, jestli čistě negativní, nebo "pozitivní". Ale téměř nezávisle na něm budou pokračovat silné tendence rozkladu civilizace, nejen v ČR. Budeme patrně čím dál více poslouchat, že na tom ještě nejsme tak špatně jako Řecko, a tudíž ani na 20% nezaměstnanosti není nic špatného...
Méně pohodlná cesta je posilovat imunitu vůči propagandě z masmédií (a tuto samozřejmě co nejvíce ignorovat a co nejméně finančně podporovat) a uvědomit si, co se skutečně musí řešit a co se musí změnit. Každý, kdo po této cestě půjde, bude vystaven tvrdým útokům, jaké jsme měli možnost sledovat. Pokud nepůjde jen o funkci prezidenta, ale i o možnost účasti ve vládě, bude kampaň proti všem, kdo mohou přinést podstatnou změnu, mnohem silnější.
Ale snad jsme už něčím prošli, tak nás to nemusí rozhodit. Jen přístup ke kampani "ať každý dělá, co chce" už neude použitelný.



eseje o energetice

12. listopadu 2012 v 0:27 | Václav Procházka
Eseje o energetice: jaderná energie; obnovitelné zdroje energie - sliby a realita; ropný zlom; elektromobily; břidličný plyn; energetická nezávislost; budeme těžit uhlí pod Mělníkem? "geologické ukládání CO2"

Toto není odborný text - odborná (i když nezabíhající do detailů) je především zpráva Pačesovy komise - několik odkazů:
http://www.tzb-info.cz/download.py?file=docu/clanky/0051/005154_ZpravaNEK_081122.pdf
http://www.enviport.cz/zaverecna-zprava-pacesovy-k-78230.aspx
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Podle-Pacesovy-komise-ma-byt-do-2030-polovina-energie-z-jadra-pise-denik-233973
Osobně si nedovedu představit, že by předseda této komise V. Pačes podléhal nějakým lobistickým tlakům.

Nějaké znalosti přeci jen mám a chtěl bych upozornit na několik souvislostí, které se člověk z běžně dostupných povrchních článků sotva dozví.

1. Radiofobie dnešní doby
Říká se, že také na JE Dukovany přijela už před jejím dokončením rakouská delegace. Po krátkém oficiálním jednání následoval program ve vinném sklepě, po němž už na nabídku dalšího seznámení s elektrárnou nikdo nereagoval. Zdá se, že tato "povinnost" byla v případě Temelína zanedbána.
V roce 1986 došlo k výbuchu a požáru reaktoru v Černobylu. Není moc přehnané tvrzení, že kdyby reaktor obsluhovali sebevražední teroristé, nemohli to udělat "lépe". Nicméně teoreticky nelze možnost úspěšného teroristického útoku na reaktor podobného typu (moderovaný grafitem) vyloučit. Tyto reaktory se v ČR nikdy nestavěly ani nejsou plánovány.
Z katastrofy v Černobylu dokázala protiatomová lobby těžit dvě desetiletí, přestože v globálním pohledu je množství uniklých radionuklidů velmi malé ve srovnání se zamořením způsobeným výbuchy jaderných zbraní. Vlivem ekonomické krize od roku 2008 protijaderné kampaně značně zeslábly. Např. hornorakouská zemská vláda jen za 30 měsíců v období 2006-2008 vyplatila českým protitemelínským aktivitám 996 000 Eur (článek v Technickém týdeníku), tyto dotace však byly zhodnoceny jako neefektivní a výrazně sníženy. Snad i proto, že začaly docházet argumenty, které se objevily až "díky" havárii ve Fukušimě.
V oblasti Tohoku v Japonsku tehdy došlo k zemětřesení 9. stupně Richterovy stupnice (M = 9). Totéž zemětřesení způsobilo kromě mediálně známé havárie ve Fukušimě také např. požár ropné rafinérie, který si hned vyžádal 200 obětí i značné ekologické škody. Nepřekvapí, že žádná kampaň za úplný konec využívání ropy se nekonala.
Nejsilnější zemětřesení "změřené" na českém území (samozřejmě daleko od Temelína i Dukovan) mělo M = 4,8 - 5,0. Stupnice je logaritmická - M = 6 znamená 30krát více uvolněné energie než M = 5, tedy M = 9 znamená 810 000 x více energie než M = 5. Je jasné, že po M = 9 kdekoliv v Evropě by v postižené oblasti nezůstal stát na kameni kámen, a protavení dna reaktoru v Temelíně by bylo to poslední, co by někoho trápilo. Navíc 40 let starý reaktor ve Fukušimě byl svou základní koncepcí (ne seismickou ochranou) méně bezpečný než ty v českých elektrárnách.

Kromě "nebezpečnosti" jsou oblíbeným mýtem proti JE "docházející" zásoby uranu. Jde o nepochopení definice zdrojů nerostných surovin. Ceny uranu již zaútočily na hranici, kdy se vyplatí jeho využívání z mořské vody, což by samo o sobě (bez jiných zdrojů) vyřešilo problém na několik století (proces samozřejmě není energeticky ztrátový). Ostatně na příznivé vyhlídky světových ložisek uranu poukazovali i protijaderní aktivisté, když protestovali proti těžbě v Dolní Rožínce. Některé typy reaktorů umožňují využívat izotop 233U, který lze vyrobit z thoria, jehož množství v zemské kůře je asi 3,5 krát větší než uranu; navíc z tohoto paliva ani jeho odpadu nelze dost dobře vyrobit bombu.

Pokud jde o odpady: základní problém hlubinných úložišť je, že i po uložení má být vysoce aktivní odpad přístupný (počítá se s využitím mnoha stopových prvků v něm obsažených, ať už radioaktivních nebo ne). To je skutečný důvod, proč se s hlubinným úložištěm téměř nikde moc nespěchá. V přírodě existují nejen bohatá ložiska radioaktivních prvků, ale byl prokázán i vznik přírodních jaderných reaktorů!

Poslední, ale možná skutečnosti bližší, mýtus - "jaderná energie je drahá". Jestliže se vydávají stovky miliónů ročně na kampaně proti JE a skoro při každém transportu jaderného paliva si organizované skupiny aktivistů lehají na koleje (co kdyby si někdo lehal před každý vlak s uhlím?), je logické, že provozovatelé JE na to musí nějak reagovat. A to nejde bez peněz, což se potom zákonitě promítne do ceny.

O obnovitelných zdrojích, které mají podle většiny odpůrců jádro nahradit, bude ještě pojednáno. Připomínám jen Německo: už před desetiletím byla pravidla nastavena tak, že výrobci obnovitelných energií dostali všechno, na co si vzpomněli. Před rokem navíc přišlo rozhodnutí uzavřít do r. 2021 jaderné elektrárny. To už také přineslo své ovoce - ne však rychlejší rozvoj zdrojů obnovitelných, kde zatím žádnou revoluci v technologiích očekávat nelze, ale posilování kapacit pro dovoz plynu a zvyšování těžby uhlí. Lze to pochopit, protože Německo má zásoby uhlí značné; nevím jestli ještě teď, ale před 20 lety byla těžba uhlí v Porúří dotována, aby se zabránilo sociálním otřesům, takže za plánem odstavit JE mohou stát podobné motivy (každopádně to naznačuje, že Německo brzy přehodnotí politiku boje proti emisím skleníkových plynů).
V ČR je riziko podobné pasti. Většina těch, co nejvíce brojí proti jaderné energii, prezentuje různé teorie o tom, jak můžeme již za několik desetiletí veškerou energii získat z obnovitelných zdrojů. Pokud by se však JE skutečně zrušily, až dojde na lámání chleba, tak s největší pravděpodobností v praxi zvítězí opět uhlí a jiná fosilní paliva. Jsme na tom ovšem hůře než Německo. Nové zásoby (černého) uhlí, které by bylo nutno těžit, se nacházejí ve velkých hloubkách (až přes 1 km), a to zejména ve středních a severních Čechách (pod vrstvami s nejdůležitějšími zdroji pitné vody) a na úpatí Beskyd. Navíc břidličný plyn je evidentně módním hitem jak na MPO, tak i na MŽP (!).

Přes všechno výše napsané si nejsem jist, jestli je stavba dalších bloků v Temelíně nejlepším řešením - za situace, kdy:
- ČEZ údajně žádá garantované výkupní ceny také pro elektřinu z jádra (jakoby nestačily ty na OZE...),
- (povrchní názor bez hlubších znalostí jaderné techniky): nejsem nadšen z toho, že se uvažuje spíše o co nejtradičnějších typech reaktorů (co ještě není zastaralé dnes, může být velmi zastaralé za 30 let); možná to souvisí s prvním bodem - investor se nechce příliš snažit, ale přesto chce mít zaručený výdělek?,
- není jisté, že nová kapacita nebude plně využita jen pro zvýšení vývozu energie,
- ČR si již získala pověst státu, kde velké firmy nikdy nenesou za nic odpovědnost, což by v případě delšího setrvání extrémně zkorumpované vládní garnitury mohlo vést k nebezpečným "úsporám" při stavbě i provozu.


P.S. pro zájemce s jistou znalostí chemie text o přírodní radioaktivitě (psaný pro studenty a zaměstnance VŠCHT): http://tresen.vscht.cz/sil/cs/node/6960


Věda, výzkum, VŠ...

11. listopadu 2012 v 12:18 | Václav Procházka
Věda a výzkum (včetně vysokých škol), mezinárodní jazyky
příspěvek k vědě a výzkumu (částečně se týká i vysokých škol, které by podle současné nesmyslné politiky měly být téměř jediným dějištěm výzkumu)

Vysoké školství, věda a výzkum patří mezi oblasti, kde investice nepřinášejí rychlý zisk (pomineme-li investice do bezpracného získání titulu - za povšimnutí stojí, že téměř výhradně v humanitních oborech a na nedávno vzniklých školách). Přesto věda přináší nesporný užitek, stejně jako každodenní práce vysokoškolsky vzdělaných specialistů v mnoha oborech. V současnosti však věda, vysoké školství i některé další odborné instituce (např. ČHMÚ, geologická služba) trpí ideologií tržního fundamentalismu, přehnanou scientometrií a politizací (ve většině oborů jde zatím spíše o snahu o politickou loajalitu renomovaných odborníků).
Jedním z důsledků je snaha o postupnou likvidaci Akademie věd (zatím jsou likvidovány některé ústavy, které již třetím rokem musí propouštět - na politickou objednávku pracující ÚSTR mezi ně bohužel nepatří). Skutečnost, že AV vznikla v 50. letech a že ne ve všech státech západní Evropy a severní Ameriky něco podobného existuje, je totiž pro dostatečně ideologicky uvědomělého pravičáka dostatečným důvodem, aby Akademii bez jakýchkoliv argumentů označil za "komunistický přežitek" (přičemž nevadí, že odtud pochází např. kontaktní čočky a mnoho důležitých objevů). Vláda se již minimálně od vstupu do Evropské unie snaží štvát proti sobě Akademii a vysoké školy, což se v současnosti bohužel často daří.

Smyslem života vědce podle oficiální doktríny jsou publikace, které jsou minimálně jednou ročně hodnoceny podle scientometrických kritérií. Nejvíce jsou ceněny články v mezinárodních (převážně amerických) časopisech, které mají tzv. impakt faktor, IF, který je odvozen od počtu citací průměrného článku v jiných časopisech s IF. Dále jsou v menší míře hodnoceny články v tzv. recenzovaných časopisech bez IF, jejichž seznam každoročně aktualizuje RVVI (Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace). To má za následek:
- důraz na kvantitu publikací, kdy vědec má jen velmi málo času zjišťovat, čím se zabývají jeho kolegové v oboru, natož číst jejich publikace (kromě několika málo, které cituje ve svých vlastních), což vede k dalšímu zužování specializace ("fachidiotismus"); pracovní vytížení je často neslučitelné s rodinným životem apod. [1],
- náročnou administrativu: pravidla pro odměňování výsledků se každoročně mění tak, aby se nemuselo dát na vědu více peněz (např. počet publikací s IF na jednoho pracovníka ve vědě nebo VŠ vzrostl od roku 2005 určitě více než dvojnásobně, ale na financování VaV se to nijak neprojevilo); podobně i vědci projevují vynalézavost v získávání bodů po každé změně,
- úpadek úrovně výuky na vysokých školách, kde část kvalifikovaných zaměstnanců (často těch nejschopnějších) dává příliš velkou prioritu vlastnímu výzkumu; téměř neexistuje ani populárně naučná četba/filmy pro děti od skutečných odborníků (za to se totiž body nedávají).
Scientometrie je příliš uplatňována také v organizacích, které by se spíše než špičkovou vědou měly zabývat dlouhodobým sledováním přírodního prostředí apod. (např. Česká geol. služba).

Ve většině exaktních oborů je získávání nových výsledků finančně náročné (v humanitních oborech je finanční náročnost často vytvářena uměle, např. desetitisícové platby za literaturu, kterou si lze půjčit v knihovně). Hlavní prostředky na základní výzkum jsou granty, získávané převážně od státu. Grantový systém v ČR je však velice konzervativní a hlavní podmínkou pro získání grantu jsou... publikace. Tím tedy nejen vzniká pro mnoho lidí začarovaný kruh, ale další důsledky jsou:
- velice špatně se financují projekty, které přinášejí nový pohled na věc - často jde o vůbec nejvýznamnější objevy,
- pokud výsledky získané za mnoho peněz zatím neumožňují zajímavou a přitom seriózní interpretaci, stává se, že si řešitelé projektu vymyslí něco, čemu pravděpodobně ani sami nevěří, a toto publikují (také proto, že samotná data by se publikovala obtížně) - přesto, že později by mohla být data zužitkována i bez pohádkových "vysvětlení".
Třešničkou na dortu českého systému financování vědy je administrativa téměř znemožňující vracení sebemenší nespotřebované částky z projektů, takže když už někdo má štěstí a grant dostane, běda, snaží-li se využívat peníze hospodárně.

Pokud se podíváme na složení redakčních rad "světových" (impaktovaných) časopisů, zjistíme, že asi 3/4 lidí, kteří rozhodují o tom, co je "světová" věda a co není, má jako rodný jazyk angličtinu. Může být takováto "mezinárodně uznávaná" věda objektivní? Přístup k začínajícím autorům z ČR i dalších zemí, kde se mluví jazykem naprosto odlišným od angličtiny, lze často označit jako buzeraci (ve snaze vydělat na jazykové kontrole a zachovat si prvenství v počtu publikací). Pokud bychom chtěli ve "světových" odborných časopisech zjistit např. něco o škodlivosti munice s "ochuzeným" uranem, používané hlavně armádami USA a V. Británie, najdeme maximálně opatrné články ("...za jistých okolností... může... riziko, je třeba další výzkum..."), ačkoliv každý, kdo má základní znalosti o radioaktivních látkách, si může spočítat, že radioaktivita tohoto materiálu (zvláště po použití, kdy shoří na jemný prach) se nedá žádným způsobem zlehčovat.
Angličtina měla svůj půvab v době počátků internetu (který má při hledání specializovaných informací nezastupitelný význam), kdy byly značné problémy s diakritikou. Dnes jsou USA ekonomicky na dně, což se samozřejmě brzy projeví i ve vědě; Velká Británie na tom není o mnoho lépe a v Anglii právě zavedené nesmyslně vysoké školné brzy povede k fatálnímu propadu vzdělanosti - v zemi, která by měla zajišťovat standardizaci a vývoj angličtiny.
Vědě i dalším oborům lidské činnosti tedy prospěje ukončení úvah o angličtině jako jediném mezinárodním jazyku. Jednou z možností je neutrální mezinárodní jazyk Esperanto, které je velmi jednoduché (i když na vyšších úrovních jsou rozdíly relativně menší). Kromě toho významně usnadňuje učení dalších jazyků. Jeho masové zavádění ve školách proto nevyžaduje žádný čas navíc, protože může nahradit i část výuky teoretické mluvnice v ČJ.

Shrnutí priorit:
1. Jasné rozdělení úloh ve vědě mezi
- vysoké školy (výuka a pouze z menší části výzkum, aby vyučující nebyli izolováni od dění),
- Akademii věd (věda a výzkum, často řešení velmi náročných projektů - např. ve výzkumu cytostatik prof. Holého a kol. přišla většina hlavních výsledků až po 20 letech; spolupráce s vysokými školami na školení doktorandů),
- organizace jako ČGS, ČHMÚ (převážně vědecky nenáročná expertní činnost jako mapování, dlouhodobé monitorování; druhotně vědecké projekty ve spolupráci s AV a VŠ).
2. Stabilizace financování vědy, menší důraz na scientometrii a kvantitu, zlepšení nepříznivých podmínek pro popularizaci; z veřejných zdrojů podporovat spíše základní a aplikovaný výzkum, financování vývoje a inovací přenechat spíše soukromému sektoru (stát by však i zde měl zabránit odlivu technologií do zahraničí); zajistit bezplatnou dostupnost výsledků získaných výhradně za veřejné prostředky - zabránit opakovaným platbám za totéž.
3. Postupně prosazovat esperanto jako mezinárodní jazyk, na základních školách (příp. i SŠ) jím nahradit část výuky mluvnice.

P.S. v reakci na nedávné odsouzení italských seismologů (tento proces nekomentuji) v médiích mnohokrát zaznělo, že zemětřesení nelze předpovědět. Pro 90 % silných zemětřesení to není pravda - a nejlepší výsledky mají zatím naši geofyzici! (včetně některých z Akademie)


Proč "zdravotnictví"?

10. listopadu 2012 v 21:28 | Václav Procházka
Máme Ministerstvo zdravotnictví, v programech politických stran bývá pravidelně kapitola "Zdravotnictví"... co je tedy cílem státní politiky? Zdraví obyvatel? Sotva. Za levicových vlád jde především o co nejvyšší objem vykázané zdravotní péče a zaměstnanost lékařů, za pravicových je o něco vyšší prioritou zisk farmaceutického průmyslu a některých lékařů, případně vlastníků zdravotnických zařízení.
Systém prevence, který ještě před dvaceti lety aspoň u mládeže v některých směrech fungoval velmi dobře, se do značné míry rozpadl (např. pravidelné prohlídky - včetně zubních - ve školách). Co je levnější - léčba včas odhalené, nebo naplno propuknuté nemoci? Komu tato pochybná "úspora" prospěje?
Prevence ale nespočívá jen v lékařských prohlídkách, ale hlavně v celkově zdravém každodenním životě. A už tady jsou některé kameny úrazu velmi nápadné. Dětem sice je opakováno, že nemají kouřit ani pít alkohol, ale v konzumaci velmi kyselých limonád je většinou nikdo neomezuje - a tak se může stát, že jich dítě vypije i přes litr denně. To má jistě pro zdraví horší důsledky než několik deci piva. Např. jeden nejmenovaný velmi známý druh limonády má před balením pH 2,62 !! Většinou se kyseliny přidávají proto, aby se rozpustilo velké množství cukru (což také není příliš zdravé...).
Proč dětem (případně i rodičům) někdo aspoň neřekne, co může způsobit, když vypijí více než 0,1-0,2 l tak kyselé limonády? Stejně tak by mohly být děti taktně upozorněny na karcinogeny v uzeninách apod. Je zde jistě hrozba soudů a arbitráží, ale pro stát snad pracuje dost právníků, kteří by už našli způsob, jak se jim vyhnout.
Další příklad - nedostatek pohybu: týká se hlavně lidí s fyzicky nenáročným zaměstnáním, kteří zbytečně jezdí všude automobilem. Proč si někdo nedá tu práci a nepokusí se aspoň odhadnout, jaké škody na zdraví jsou tím každoročně napáchány? Nemluvě o překračování imisních a hlukových limitů v mnoha místech. Úřady hygieniků apod. jsou proti udělování výjimek jako na běžícím pásu bezmocné - mají tu smůlu, že nejsou součástí kolosu "Zdravotnictví".
Zde by měla působit na jedné straně výchova ve školním věku, na druhé straně musí dát alespoň města jasně najevo, že nebudou tlaku automobilistů na zvyšování kapacit komunikací a parkovacích míst dále ustupovat. Zezačátku to může být trochu nepopulární, ale jistě to všichni přežijí. Větší města by mohla uvažovat i o zavedení linek MHD s "1. třídou".
O zdravotních následcích neléčené chřipky, angíny apod. i jejich dalšího šíření v zaměstnání - velmi často z důvodu příliš nízké nemocenské - snad není třeba se rozepisovat.

"Vědecká" a "alternativní" medicína
Trvat na exaktní medicíně je samozřejmě správné, ale stejně tak musí medicína uznat, že jí není známo vše. Pouze díky pokornému respektování této skutečnosti mohla účinná léčba mnoha nemocí existovat i v dobách, kdy byl k dispozici jen nepatrný zlomek dnešních znalostí z chemie a dalších oborů.
Dnes je možné podnikat téměř s čímkoliv, což se projevilo i v pestré nabídce volně prodejných léků a přípravků s vitamíny a minerály. Je bezesporu, že nadměrný příjem téměř jakéhokoliv vitamínu, stopového prvku apod. může být velice škodlivý, ale vděčným zákazníkům se sklony k hypochondrii to většinou žádná autorita neráčí oznámit, naopak čekárny u lékařů bývají přeplněny letáčky s příslušnou reklamou. Nezbývá tedy, než drtivou většinu těchto přípravků prodávat pouze na recept, výrobci se s tím budou muset smířit.
Jako podnikání lze provozovat i téměř jakoukoliv "alternativní medicínu". Lidskou hloupost těch, kdo jsou ochotni utratit jakékoliv částky, asi nelze zakázat. Ale je dobré si uvědomit, že nedůvěra vůči "klasické" medicíně, resp. vůči jejím vykonavatelům, je často oprávněná. Dnešní představitelé medicíny (ti, kdo rozhodují, co může být oficiální léčebná metoda a co ne) se v mnoha případech nespokojí s tím, že nějaká metoda funguje (a prokazatelně bez vedlejších účinků nebo jen s nepatrnými), ale žádají odpovědět na všechny otázky, jaké si jen lze představit. Takovéto požadavky na nové postupy nebyly nikdy v historii medicíny kladeny a lze pochybovat o tom, že by před nimi obstály i mnohé dávno zavedené metody (např. chemoterapie) (podobné tendence se projevují i v různých vědních oborech).
Příklad jedné "alternativní" metody, kterou nezavedli žádní "léčitelé", ale pouze lékaři: účinný způsob likvidace mnoha typů nádorů - devitalizace, objevený českým lékařem Karlem Fortýnem, je úspěšně používán již dlouhá desetiletí, bohužel dosud spíše jen ve veterině, kde nejde farmaceutickému průmyslu o tak velké částky. Podle platných předpisů se nesmí u lidí provádět (pouze u jinak beznadějných případů je možný jiný výklad), neboť se údajně jedná o neprověřenou metodu. Klinická studie v roce 2001 proběhla úmyslně v rozporu se zadáním a takovým způsobem, že nemohla skončit úspěšně. Mnoha lékařům, kteří pokračovali ve výzkumu, bylo vyhrožováno a dosud se o devitalizaci nesmí ani nahlas mluvit. Přitom jde o jednoduchý chirurgický zákrok téměř bez jakýchkoliv vedlejších účinků. Vše je tedy na dobré cestě, aby metoda zůstala neověřenou - navždy.
Zarážející je také fakt, že lékaři ochotní zvyšovat svou kvalifikaci nad rámec svých znalostí z VŠ a často provozující tzv. celostní medicínu jsou velmi neoblíbeni u zdravotních pojišťoven (a pacienti proto u nich často platí většinu nákladů). Přitom umějí nejen "něco navíc", ale i všechno, co jejich průměrní kolegové.
Není tedy divu, že mnoho lidí má dobré důvody nevěřit medicíně, a někteří jsou potom ochotni uvěřit téměř čemukoliv. Možným řešením je zařadit na stejnou úroveň jako "klasickou (západní)" medicínu aspoň všechny metody, které používají exaktní postupy a nemají jen čistě "duchovní" základ.

Sociálně-finannčími otázkami zdravotnictví (např. sKarty) se zde nebudu zabývat. Snad se brzy dočkáme soudu s Drábkem a spol.

Kam dál