Listopad 2012

eseje o energetice

12. listopadu 2012 v 0:27 | Václav Procházka
Eseje o energetice: jaderná energie; obnovitelné zdroje energie - sliby a realita; ropný zlom; elektromobily; břidličný plyn; energetická nezávislost; budeme těžit uhlí pod Mělníkem? "geologické ukládání CO2"

Toto není odborný text - odborná (i když nezabíhající do detailů) je především zpráva Pačesovy komise - několik odkazů:
http://www.tzb-info.cz/download.py?file=docu/clanky/0051/005154_ZpravaNEK_081122.pdf
http://www.enviport.cz/zaverecna-zprava-pacesovy-k-78230.aspx
http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Podle-Pacesovy-komise-ma-byt-do-2030-polovina-energie-z-jadra-pise-denik-233973
Osobně si nedovedu představit, že by předseda této komise V. Pačes podléhal nějakým lobistickým tlakům.

Nějaké znalosti přeci jen mám a chtěl bych upozornit na několik souvislostí, které se člověk z běžně dostupných povrchních článků sotva dozví.

1. Radiofobie dnešní doby
Říká se, že také na JE Dukovany přijela už před jejím dokončením rakouská delegace. Po krátkém oficiálním jednání následoval program ve vinném sklepě, po němž už na nabídku dalšího seznámení s elektrárnou nikdo nereagoval. Zdá se, že tato "povinnost" byla v případě Temelína zanedbána.
V roce 1986 došlo k výbuchu a požáru reaktoru v Černobylu. Není moc přehnané tvrzení, že kdyby reaktor obsluhovali sebevražední teroristé, nemohli to udělat "lépe". Nicméně teoreticky nelze možnost úspěšného teroristického útoku na reaktor podobného typu (moderovaný grafitem) vyloučit. Tyto reaktory se v ČR nikdy nestavěly ani nejsou plánovány.
Z katastrofy v Černobylu dokázala protiatomová lobby těžit dvě desetiletí, přestože v globálním pohledu je množství uniklých radionuklidů velmi malé ve srovnání se zamořením způsobeným výbuchy jaderných zbraní. Vlivem ekonomické krize od roku 2008 protijaderné kampaně značně zeslábly. Např. hornorakouská zemská vláda jen za 30 měsíců v období 2006-2008 vyplatila českým protitemelínským aktivitám 996 000 Eur (článek v Technickém týdeníku), tyto dotace však byly zhodnoceny jako neefektivní a výrazně sníženy. Snad i proto, že začaly docházet argumenty, které se objevily až "díky" havárii ve Fukušimě.
V oblasti Tohoku v Japonsku tehdy došlo k zemětřesení 9. stupně Richterovy stupnice (M = 9). Totéž zemětřesení způsobilo kromě mediálně známé havárie ve Fukušimě také např. požár ropné rafinérie, který si hned vyžádal 200 obětí i značné ekologické škody. Nepřekvapí, že žádná kampaň za úplný konec využívání ropy se nekonala.
Nejsilnější zemětřesení "změřené" na českém území (samozřejmě daleko od Temelína i Dukovan) mělo M = 4,8 - 5,0. Stupnice je logaritmická - M = 6 znamená 30krát více uvolněné energie než M = 5, tedy M = 9 znamená 810 000 x více energie než M = 5. Je jasné, že po M = 9 kdekoliv v Evropě by v postižené oblasti nezůstal stát na kameni kámen, a protavení dna reaktoru v Temelíně by bylo to poslední, co by někoho trápilo. Navíc 40 let starý reaktor ve Fukušimě byl svou základní koncepcí (ne seismickou ochranou) méně bezpečný než ty v českých elektrárnách.

Kromě "nebezpečnosti" jsou oblíbeným mýtem proti JE "docházející" zásoby uranu. Jde o nepochopení definice zdrojů nerostných surovin. Ceny uranu již zaútočily na hranici, kdy se vyplatí jeho využívání z mořské vody, což by samo o sobě (bez jiných zdrojů) vyřešilo problém na několik století (proces samozřejmě není energeticky ztrátový). Ostatně na příznivé vyhlídky světových ložisek uranu poukazovali i protijaderní aktivisté, když protestovali proti těžbě v Dolní Rožínce. Některé typy reaktorů umožňují využívat izotop 233U, který lze vyrobit z thoria, jehož množství v zemské kůře je asi 3,5 krát větší než uranu; navíc z tohoto paliva ani jeho odpadu nelze dost dobře vyrobit bombu.

Pokud jde o odpady: základní problém hlubinných úložišť je, že i po uložení má být vysoce aktivní odpad přístupný (počítá se s využitím mnoha stopových prvků v něm obsažených, ať už radioaktivních nebo ne). To je skutečný důvod, proč se s hlubinným úložištěm téměř nikde moc nespěchá. V přírodě existují nejen bohatá ložiska radioaktivních prvků, ale byl prokázán i vznik přírodních jaderných reaktorů!

Poslední, ale možná skutečnosti bližší, mýtus - "jaderná energie je drahá". Jestliže se vydávají stovky miliónů ročně na kampaně proti JE a skoro při každém transportu jaderného paliva si organizované skupiny aktivistů lehají na koleje (co kdyby si někdo lehal před každý vlak s uhlím?), je logické, že provozovatelé JE na to musí nějak reagovat. A to nejde bez peněz, což se potom zákonitě promítne do ceny.

O obnovitelných zdrojích, které mají podle většiny odpůrců jádro nahradit, bude ještě pojednáno. Připomínám jen Německo: už před desetiletím byla pravidla nastavena tak, že výrobci obnovitelných energií dostali všechno, na co si vzpomněli. Před rokem navíc přišlo rozhodnutí uzavřít do r. 2021 jaderné elektrárny. To už také přineslo své ovoce - ne však rychlejší rozvoj zdrojů obnovitelných, kde zatím žádnou revoluci v technologiích očekávat nelze, ale posilování kapacit pro dovoz plynu a zvyšování těžby uhlí. Lze to pochopit, protože Německo má zásoby uhlí značné; nevím jestli ještě teď, ale před 20 lety byla těžba uhlí v Porúří dotována, aby se zabránilo sociálním otřesům, takže za plánem odstavit JE mohou stát podobné motivy (každopádně to naznačuje, že Německo brzy přehodnotí politiku boje proti emisím skleníkových plynů).
V ČR je riziko podobné pasti. Většina těch, co nejvíce brojí proti jaderné energii, prezentuje různé teorie o tom, jak můžeme již za několik desetiletí veškerou energii získat z obnovitelných zdrojů. Pokud by se však JE skutečně zrušily, až dojde na lámání chleba, tak s největší pravděpodobností v praxi zvítězí opět uhlí a jiná fosilní paliva. Jsme na tom ovšem hůře než Německo. Nové zásoby (černého) uhlí, které by bylo nutno těžit, se nacházejí ve velkých hloubkách (až přes 1 km), a to zejména ve středních a severních Čechách (pod vrstvami s nejdůležitějšími zdroji pitné vody) a na úpatí Beskyd. Navíc břidličný plyn je evidentně módním hitem jak na MPO, tak i na MŽP (!).

Přes všechno výše napsané si nejsem jist, jestli je stavba dalších bloků v Temelíně nejlepším řešením - za situace, kdy:
- ČEZ údajně žádá garantované výkupní ceny také pro elektřinu z jádra (jakoby nestačily ty na OZE...),
- (povrchní názor bez hlubších znalostí jaderné techniky): nejsem nadšen z toho, že se uvažuje spíše o co nejtradičnějších typech reaktorů (co ještě není zastaralé dnes, může být velmi zastaralé za 30 let); možná to souvisí s prvním bodem - investor se nechce příliš snažit, ale přesto chce mít zaručený výdělek?,
- není jisté, že nová kapacita nebude plně využita jen pro zvýšení vývozu energie,
- ČR si již získala pověst státu, kde velké firmy nikdy nenesou za nic odpovědnost, což by v případě delšího setrvání extrémně zkorumpované vládní garnitury mohlo vést k nebezpečným "úsporám" při stavbě i provozu.


P.S. pro zájemce s jistou znalostí chemie text o přírodní radioaktivitě (psaný pro studenty a zaměstnance VŠCHT): http://tresen.vscht.cz/sil/cs/node/6960


Věda, výzkum, VŠ...

11. listopadu 2012 v 12:18 | Václav Procházka
Věda a výzkum (včetně vysokých škol), mezinárodní jazyky
příspěvek k vědě a výzkumu (částečně se týká i vysokých škol, které by podle současné nesmyslné politiky měly být téměř jediným dějištěm výzkumu)

Vysoké školství, věda a výzkum patří mezi oblasti, kde investice nepřinášejí rychlý zisk (pomineme-li investice do bezpracného získání titulu - za povšimnutí stojí, že téměř výhradně v humanitních oborech a na nedávno vzniklých školách). Přesto věda přináší nesporný užitek, stejně jako každodenní práce vysokoškolsky vzdělaných specialistů v mnoha oborech. V současnosti však věda, vysoké školství i některé další odborné instituce (např. ČHMÚ, geologická služba) trpí ideologií tržního fundamentalismu, přehnanou scientometrií a politizací (ve většině oborů jde zatím spíše o snahu o politickou loajalitu renomovaných odborníků).
Jedním z důsledků je snaha o postupnou likvidaci Akademie věd (zatím jsou likvidovány některé ústavy, které již třetím rokem musí propouštět - na politickou objednávku pracující ÚSTR mezi ně bohužel nepatří). Skutečnost, že AV vznikla v 50. letech a že ne ve všech státech západní Evropy a severní Ameriky něco podobného existuje, je totiž pro dostatečně ideologicky uvědomělého pravičáka dostatečným důvodem, aby Akademii bez jakýchkoliv argumentů označil za "komunistický přežitek" (přičemž nevadí, že odtud pochází např. kontaktní čočky a mnoho důležitých objevů). Vláda se již minimálně od vstupu do Evropské unie snaží štvát proti sobě Akademii a vysoké školy, což se v současnosti bohužel často daří.

Smyslem života vědce podle oficiální doktríny jsou publikace, které jsou minimálně jednou ročně hodnoceny podle scientometrických kritérií. Nejvíce jsou ceněny články v mezinárodních (převážně amerických) časopisech, které mají tzv. impakt faktor, IF, který je odvozen od počtu citací průměrného článku v jiných časopisech s IF. Dále jsou v menší míře hodnoceny články v tzv. recenzovaných časopisech bez IF, jejichž seznam každoročně aktualizuje RVVI (Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace). To má za následek:
- důraz na kvantitu publikací, kdy vědec má jen velmi málo času zjišťovat, čím se zabývají jeho kolegové v oboru, natož číst jejich publikace (kromě několika málo, které cituje ve svých vlastních), což vede k dalšímu zužování specializace ("fachidiotismus"); pracovní vytížení je často neslučitelné s rodinným životem apod. [1],
- náročnou administrativu: pravidla pro odměňování výsledků se každoročně mění tak, aby se nemuselo dát na vědu více peněz (např. počet publikací s IF na jednoho pracovníka ve vědě nebo VŠ vzrostl od roku 2005 určitě více než dvojnásobně, ale na financování VaV se to nijak neprojevilo); podobně i vědci projevují vynalézavost v získávání bodů po každé změně,
- úpadek úrovně výuky na vysokých školách, kde část kvalifikovaných zaměstnanců (často těch nejschopnějších) dává příliš velkou prioritu vlastnímu výzkumu; téměř neexistuje ani populárně naučná četba/filmy pro děti od skutečných odborníků (za to se totiž body nedávají).
Scientometrie je příliš uplatňována také v organizacích, které by se spíše než špičkovou vědou měly zabývat dlouhodobým sledováním přírodního prostředí apod. (např. Česká geol. služba).

Ve většině exaktních oborů je získávání nových výsledků finančně náročné (v humanitních oborech je finanční náročnost často vytvářena uměle, např. desetitisícové platby za literaturu, kterou si lze půjčit v knihovně). Hlavní prostředky na základní výzkum jsou granty, získávané převážně od státu. Grantový systém v ČR je však velice konzervativní a hlavní podmínkou pro získání grantu jsou... publikace. Tím tedy nejen vzniká pro mnoho lidí začarovaný kruh, ale další důsledky jsou:
- velice špatně se financují projekty, které přinášejí nový pohled na věc - často jde o vůbec nejvýznamnější objevy,
- pokud výsledky získané za mnoho peněz zatím neumožňují zajímavou a přitom seriózní interpretaci, stává se, že si řešitelé projektu vymyslí něco, čemu pravděpodobně ani sami nevěří, a toto publikují (také proto, že samotná data by se publikovala obtížně) - přesto, že později by mohla být data zužitkována i bez pohádkových "vysvětlení".
Třešničkou na dortu českého systému financování vědy je administrativa téměř znemožňující vracení sebemenší nespotřebované částky z projektů, takže když už někdo má štěstí a grant dostane, běda, snaží-li se využívat peníze hospodárně.

Pokud se podíváme na složení redakčních rad "světových" (impaktovaných) časopisů, zjistíme, že asi 3/4 lidí, kteří rozhodují o tom, co je "světová" věda a co není, má jako rodný jazyk angličtinu. Může být takováto "mezinárodně uznávaná" věda objektivní? Přístup k začínajícím autorům z ČR i dalších zemí, kde se mluví jazykem naprosto odlišným od angličtiny, lze často označit jako buzeraci (ve snaze vydělat na jazykové kontrole a zachovat si prvenství v počtu publikací). Pokud bychom chtěli ve "světových" odborných časopisech zjistit např. něco o škodlivosti munice s "ochuzeným" uranem, používané hlavně armádami USA a V. Británie, najdeme maximálně opatrné články ("...za jistých okolností... může... riziko, je třeba další výzkum..."), ačkoliv každý, kdo má základní znalosti o radioaktivních látkách, si může spočítat, že radioaktivita tohoto materiálu (zvláště po použití, kdy shoří na jemný prach) se nedá žádným způsobem zlehčovat.
Angličtina měla svůj půvab v době počátků internetu (který má při hledání specializovaných informací nezastupitelný význam), kdy byly značné problémy s diakritikou. Dnes jsou USA ekonomicky na dně, což se samozřejmě brzy projeví i ve vědě; Velká Británie na tom není o mnoho lépe a v Anglii právě zavedené nesmyslně vysoké školné brzy povede k fatálnímu propadu vzdělanosti - v zemi, která by měla zajišťovat standardizaci a vývoj angličtiny.
Vědě i dalším oborům lidské činnosti tedy prospěje ukončení úvah o angličtině jako jediném mezinárodním jazyku. Jednou z možností je neutrální mezinárodní jazyk Esperanto, které je velmi jednoduché (i když na vyšších úrovních jsou rozdíly relativně menší). Kromě toho významně usnadňuje učení dalších jazyků. Jeho masové zavádění ve školách proto nevyžaduje žádný čas navíc, protože může nahradit i část výuky teoretické mluvnice v ČJ.

Shrnutí priorit:
1. Jasné rozdělení úloh ve vědě mezi
- vysoké školy (výuka a pouze z menší části výzkum, aby vyučující nebyli izolováni od dění),
- Akademii věd (věda a výzkum, často řešení velmi náročných projektů - např. ve výzkumu cytostatik prof. Holého a kol. přišla většina hlavních výsledků až po 20 letech; spolupráce s vysokými školami na školení doktorandů),
- organizace jako ČGS, ČHMÚ (převážně vědecky nenáročná expertní činnost jako mapování, dlouhodobé monitorování; druhotně vědecké projekty ve spolupráci s AV a VŠ).
2. Stabilizace financování vědy, menší důraz na scientometrii a kvantitu, zlepšení nepříznivých podmínek pro popularizaci; z veřejných zdrojů podporovat spíše základní a aplikovaný výzkum, financování vývoje a inovací přenechat spíše soukromému sektoru (stát by však i zde měl zabránit odlivu technologií do zahraničí); zajistit bezplatnou dostupnost výsledků získaných výhradně za veřejné prostředky - zabránit opakovaným platbám za totéž.
3. Postupně prosazovat esperanto jako mezinárodní jazyk, na základních školách (příp. i SŠ) jím nahradit část výuky mluvnice.

P.S. v reakci na nedávné odsouzení italských seismologů (tento proces nekomentuji) v médiích mnohokrát zaznělo, že zemětřesení nelze předpovědět. Pro 90 % silných zemětřesení to není pravda - a nejlepší výsledky mají zatím naši geofyzici! (včetně některých z Akademie)


Proč "zdravotnictví"?

10. listopadu 2012 v 21:28 | Václav Procházka
Máme Ministerstvo zdravotnictví, v programech politických stran bývá pravidelně kapitola "Zdravotnictví"... co je tedy cílem státní politiky? Zdraví obyvatel? Sotva. Za levicových vlád jde především o co nejvyšší objem vykázané zdravotní péče a zaměstnanost lékařů, za pravicových je o něco vyšší prioritou zisk farmaceutického průmyslu a některých lékařů, případně vlastníků zdravotnických zařízení.
Systém prevence, který ještě před dvaceti lety aspoň u mládeže v některých směrech fungoval velmi dobře, se do značné míry rozpadl (např. pravidelné prohlídky - včetně zubních - ve školách). Co je levnější - léčba včas odhalené, nebo naplno propuknuté nemoci? Komu tato pochybná "úspora" prospěje?
Prevence ale nespočívá jen v lékařských prohlídkách, ale hlavně v celkově zdravém každodenním životě. A už tady jsou některé kameny úrazu velmi nápadné. Dětem sice je opakováno, že nemají kouřit ani pít alkohol, ale v konzumaci velmi kyselých limonád je většinou nikdo neomezuje - a tak se může stát, že jich dítě vypije i přes litr denně. To má jistě pro zdraví horší důsledky než několik deci piva. Např. jeden nejmenovaný velmi známý druh limonády má před balením pH 2,62 !! Většinou se kyseliny přidávají proto, aby se rozpustilo velké množství cukru (což také není příliš zdravé...).
Proč dětem (případně i rodičům) někdo aspoň neřekne, co může způsobit, když vypijí více než 0,1-0,2 l tak kyselé limonády? Stejně tak by mohly být děti taktně upozorněny na karcinogeny v uzeninách apod. Je zde jistě hrozba soudů a arbitráží, ale pro stát snad pracuje dost právníků, kteří by už našli způsob, jak se jim vyhnout.
Další příklad - nedostatek pohybu: týká se hlavně lidí s fyzicky nenáročným zaměstnáním, kteří zbytečně jezdí všude automobilem. Proč si někdo nedá tu práci a nepokusí se aspoň odhadnout, jaké škody na zdraví jsou tím každoročně napáchány? Nemluvě o překračování imisních a hlukových limitů v mnoha místech. Úřady hygieniků apod. jsou proti udělování výjimek jako na běžícím pásu bezmocné - mají tu smůlu, že nejsou součástí kolosu "Zdravotnictví".
Zde by měla působit na jedné straně výchova ve školním věku, na druhé straně musí dát alespoň města jasně najevo, že nebudou tlaku automobilistů na zvyšování kapacit komunikací a parkovacích míst dále ustupovat. Zezačátku to může být trochu nepopulární, ale jistě to všichni přežijí. Větší města by mohla uvažovat i o zavedení linek MHD s "1. třídou".
O zdravotních následcích neléčené chřipky, angíny apod. i jejich dalšího šíření v zaměstnání - velmi často z důvodu příliš nízké nemocenské - snad není třeba se rozepisovat.

"Vědecká" a "alternativní" medicína
Trvat na exaktní medicíně je samozřejmě správné, ale stejně tak musí medicína uznat, že jí není známo vše. Pouze díky pokornému respektování této skutečnosti mohla účinná léčba mnoha nemocí existovat i v dobách, kdy byl k dispozici jen nepatrný zlomek dnešních znalostí z chemie a dalších oborů.
Dnes je možné podnikat téměř s čímkoliv, což se projevilo i v pestré nabídce volně prodejných léků a přípravků s vitamíny a minerály. Je bezesporu, že nadměrný příjem téměř jakéhokoliv vitamínu, stopového prvku apod. může být velice škodlivý, ale vděčným zákazníkům se sklony k hypochondrii to většinou žádná autorita neráčí oznámit, naopak čekárny u lékařů bývají přeplněny letáčky s příslušnou reklamou. Nezbývá tedy, než drtivou většinu těchto přípravků prodávat pouze na recept, výrobci se s tím budou muset smířit.
Jako podnikání lze provozovat i téměř jakoukoliv "alternativní medicínu". Lidskou hloupost těch, kdo jsou ochotni utratit jakékoliv částky, asi nelze zakázat. Ale je dobré si uvědomit, že nedůvěra vůči "klasické" medicíně, resp. vůči jejím vykonavatelům, je často oprávněná. Dnešní představitelé medicíny (ti, kdo rozhodují, co může být oficiální léčebná metoda a co ne) se v mnoha případech nespokojí s tím, že nějaká metoda funguje (a prokazatelně bez vedlejších účinků nebo jen s nepatrnými), ale žádají odpovědět na všechny otázky, jaké si jen lze představit. Takovéto požadavky na nové postupy nebyly nikdy v historii medicíny kladeny a lze pochybovat o tom, že by před nimi obstály i mnohé dávno zavedené metody (např. chemoterapie) (podobné tendence se projevují i v různých vědních oborech).
Příklad jedné "alternativní" metody, kterou nezavedli žádní "léčitelé", ale pouze lékaři: účinný způsob likvidace mnoha typů nádorů - devitalizace, objevený českým lékařem Karlem Fortýnem, je úspěšně používán již dlouhá desetiletí, bohužel dosud spíše jen ve veterině, kde nejde farmaceutickému průmyslu o tak velké částky. Podle platných předpisů se nesmí u lidí provádět (pouze u jinak beznadějných případů je možný jiný výklad), neboť se údajně jedná o neprověřenou metodu. Klinická studie v roce 2001 proběhla úmyslně v rozporu se zadáním a takovým způsobem, že nemohla skončit úspěšně. Mnoha lékařům, kteří pokračovali ve výzkumu, bylo vyhrožováno a dosud se o devitalizaci nesmí ani nahlas mluvit. Přitom jde o jednoduchý chirurgický zákrok téměř bez jakýchkoliv vedlejších účinků. Vše je tedy na dobré cestě, aby metoda zůstala neověřenou - navždy.
Zarážející je také fakt, že lékaři ochotní zvyšovat svou kvalifikaci nad rámec svých znalostí z VŠ a často provozující tzv. celostní medicínu jsou velmi neoblíbeni u zdravotních pojišťoven (a pacienti proto u nich často platí většinu nákladů). Přitom umějí nejen "něco navíc", ale i všechno, co jejich průměrní kolegové.
Není tedy divu, že mnoho lidí má dobré důvody nevěřit medicíně, a někteří jsou potom ochotni uvěřit téměř čemukoliv. Možným řešením je zařadit na stejnou úroveň jako "klasickou (západní)" medicínu aspoň všechny metody, které používají exaktní postupy a nemají jen čistě "duchovní" základ.

Sociálně-finannčími otázkami zdravotnictví (např. sKarty) se zde nebudu zabývat. Snad se brzy dočkáme soudu s Drábkem a spol.