Věda, výzkum, VŠ...

11. listopadu 2012 v 12:18 | Václav Procházka
Věda a výzkum (včetně vysokých škol), mezinárodní jazyky
příspěvek k vědě a výzkumu (částečně se týká i vysokých škol, které by podle současné nesmyslné politiky měly být téměř jediným dějištěm výzkumu)

Vysoké školství, věda a výzkum patří mezi oblasti, kde investice nepřinášejí rychlý zisk (pomineme-li investice do bezpracného získání titulu - za povšimnutí stojí, že téměř výhradně v humanitních oborech a na nedávno vzniklých školách). Přesto věda přináší nesporný užitek, stejně jako každodenní práce vysokoškolsky vzdělaných specialistů v mnoha oborech. V současnosti však věda, vysoké školství i některé další odborné instituce (např. ČHMÚ, geologická služba) trpí ideologií tržního fundamentalismu, přehnanou scientometrií a politizací (ve většině oborů jde zatím spíše o snahu o politickou loajalitu renomovaných odborníků).
Jedním z důsledků je snaha o postupnou likvidaci Akademie věd (zatím jsou likvidovány některé ústavy, které již třetím rokem musí propouštět - na politickou objednávku pracující ÚSTR mezi ně bohužel nepatří). Skutečnost, že AV vznikla v 50. letech a že ne ve všech státech západní Evropy a severní Ameriky něco podobného existuje, je totiž pro dostatečně ideologicky uvědomělého pravičáka dostatečným důvodem, aby Akademii bez jakýchkoliv argumentů označil za "komunistický přežitek" (přičemž nevadí, že odtud pochází např. kontaktní čočky a mnoho důležitých objevů). Vláda se již minimálně od vstupu do Evropské unie snaží štvát proti sobě Akademii a vysoké školy, což se v současnosti bohužel často daří.

Smyslem života vědce podle oficiální doktríny jsou publikace, které jsou minimálně jednou ročně hodnoceny podle scientometrických kritérií. Nejvíce jsou ceněny články v mezinárodních (převážně amerických) časopisech, které mají tzv. impakt faktor, IF, který je odvozen od počtu citací průměrného článku v jiných časopisech s IF. Dále jsou v menší míře hodnoceny články v tzv. recenzovaných časopisech bez IF, jejichž seznam každoročně aktualizuje RVVI (Rada vlády pro výzkum, vývoj a inovace). To má za následek:
- důraz na kvantitu publikací, kdy vědec má jen velmi málo času zjišťovat, čím se zabývají jeho kolegové v oboru, natož číst jejich publikace (kromě několika málo, které cituje ve svých vlastních), což vede k dalšímu zužování specializace ("fachidiotismus"); pracovní vytížení je často neslučitelné s rodinným životem apod. [1],
- náročnou administrativu: pravidla pro odměňování výsledků se každoročně mění tak, aby se nemuselo dát na vědu více peněz (např. počet publikací s IF na jednoho pracovníka ve vědě nebo VŠ vzrostl od roku 2005 určitě více než dvojnásobně, ale na financování VaV se to nijak neprojevilo); podobně i vědci projevují vynalézavost v získávání bodů po každé změně,
- úpadek úrovně výuky na vysokých školách, kde část kvalifikovaných zaměstnanců (často těch nejschopnějších) dává příliš velkou prioritu vlastnímu výzkumu; téměř neexistuje ani populárně naučná četba/filmy pro děti od skutečných odborníků (za to se totiž body nedávají).
Scientometrie je příliš uplatňována také v organizacích, které by se spíše než špičkovou vědou měly zabývat dlouhodobým sledováním přírodního prostředí apod. (např. Česká geol. služba).

Ve většině exaktních oborů je získávání nových výsledků finančně náročné (v humanitních oborech je finanční náročnost často vytvářena uměle, např. desetitisícové platby za literaturu, kterou si lze půjčit v knihovně). Hlavní prostředky na základní výzkum jsou granty, získávané převážně od státu. Grantový systém v ČR je však velice konzervativní a hlavní podmínkou pro získání grantu jsou... publikace. Tím tedy nejen vzniká pro mnoho lidí začarovaný kruh, ale další důsledky jsou:
- velice špatně se financují projekty, které přinášejí nový pohled na věc - často jde o vůbec nejvýznamnější objevy,
- pokud výsledky získané za mnoho peněz zatím neumožňují zajímavou a přitom seriózní interpretaci, stává se, že si řešitelé projektu vymyslí něco, čemu pravděpodobně ani sami nevěří, a toto publikují (také proto, že samotná data by se publikovala obtížně) - přesto, že později by mohla být data zužitkována i bez pohádkových "vysvětlení".
Třešničkou na dortu českého systému financování vědy je administrativa téměř znemožňující vracení sebemenší nespotřebované částky z projektů, takže když už někdo má štěstí a grant dostane, běda, snaží-li se využívat peníze hospodárně.

Pokud se podíváme na složení redakčních rad "světových" (impaktovaných) časopisů, zjistíme, že asi 3/4 lidí, kteří rozhodují o tom, co je "světová" věda a co není, má jako rodný jazyk angličtinu. Může být takováto "mezinárodně uznávaná" věda objektivní? Přístup k začínajícím autorům z ČR i dalších zemí, kde se mluví jazykem naprosto odlišným od angličtiny, lze často označit jako buzeraci (ve snaze vydělat na jazykové kontrole a zachovat si prvenství v počtu publikací). Pokud bychom chtěli ve "světových" odborných časopisech zjistit např. něco o škodlivosti munice s "ochuzeným" uranem, používané hlavně armádami USA a V. Británie, najdeme maximálně opatrné články ("...za jistých okolností... může... riziko, je třeba další výzkum..."), ačkoliv každý, kdo má základní znalosti o radioaktivních látkách, si může spočítat, že radioaktivita tohoto materiálu (zvláště po použití, kdy shoří na jemný prach) se nedá žádným způsobem zlehčovat.
Angličtina měla svůj půvab v době počátků internetu (který má při hledání specializovaných informací nezastupitelný význam), kdy byly značné problémy s diakritikou. Dnes jsou USA ekonomicky na dně, což se samozřejmě brzy projeví i ve vědě; Velká Británie na tom není o mnoho lépe a v Anglii právě zavedené nesmyslně vysoké školné brzy povede k fatálnímu propadu vzdělanosti - v zemi, která by měla zajišťovat standardizaci a vývoj angličtiny.
Vědě i dalším oborům lidské činnosti tedy prospěje ukončení úvah o angličtině jako jediném mezinárodním jazyku. Jednou z možností je neutrální mezinárodní jazyk Esperanto, které je velmi jednoduché (i když na vyšších úrovních jsou rozdíly relativně menší). Kromě toho významně usnadňuje učení dalších jazyků. Jeho masové zavádění ve školách proto nevyžaduje žádný čas navíc, protože může nahradit i část výuky teoretické mluvnice v ČJ.

Shrnutí priorit:
1. Jasné rozdělení úloh ve vědě mezi
- vysoké školy (výuka a pouze z menší části výzkum, aby vyučující nebyli izolováni od dění),
- Akademii věd (věda a výzkum, často řešení velmi náročných projektů - např. ve výzkumu cytostatik prof. Holého a kol. přišla většina hlavních výsledků až po 20 letech; spolupráce s vysokými školami na školení doktorandů),
- organizace jako ČGS, ČHMÚ (převážně vědecky nenáročná expertní činnost jako mapování, dlouhodobé monitorování; druhotně vědecké projekty ve spolupráci s AV a VŠ).
2. Stabilizace financování vědy, menší důraz na scientometrii a kvantitu, zlepšení nepříznivých podmínek pro popularizaci; z veřejných zdrojů podporovat spíše základní a aplikovaný výzkum, financování vývoje a inovací přenechat spíše soukromému sektoru (stát by však i zde měl zabránit odlivu technologií do zahraničí); zajistit bezplatnou dostupnost výsledků získaných výhradně za veřejné prostředky - zabránit opakovaným platbám za totéž.
3. Postupně prosazovat esperanto jako mezinárodní jazyk, na základních školách (příp. i SŠ) jím nahradit část výuky mluvnice.

P.S. v reakci na nedávné odsouzení italských seismologů (tento proces nekomentuji) v médiích mnohokrát zaznělo, že zemětřesení nelze předpovědět. Pro 90 % silných zemětřesení to není pravda - a nejlepší výsledky mají zatím naši geofyzici! (včetně některých z Akademie)


[1] Podle P. Hahneho (2007) v Německu na třicet procent vědeckých pracovníků nemá a nechce mít děti, vědeckých pracovnic rozhodnutých prožít svůj život v bezdětnosti je více než polovina.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama