Leden 2014

"Oteplování": Jak aktivisté opakováním přesvědčují sami sebe

23. ledna 2014 v 19:36 | Václav Procházka
Poznámka na úvod. Tento článek byl zaslán pro publikaci v Blistech již v pondělí 13.1. 2014 a redakce i po urgenci dosud dělá mrtvého brouka, i když jinak má ve zvyku reagovat velmi rychle.
Mezitím došlo k události, proti níž některé popisované skutečnosti mohou působit jako úsměvné detaily (nicméně už jen pro dokumentární účely ponechávám původní text beze změny): Celý odborný časopis "Pattern Recognition in Physics" byl zrušen jen proto, že jeho speciální číslo, zaměřené na sluneční aktivitu, poukázalo (nikoliv prvoplánově) na některé problémy v předpovědích globálního oteplování:
http://www.pattern-recogn-phys.net/1/205/2013/prp-1-205-2013.pdf, http://tallbloke.wordpress.com/2014/01/17/breaking-pattern-recognition-in-physics-axed-by-copernicus/
(Obsah čísla je zde i s články: http://www.pattern-recogn-phys.net/special_issue2.html)

Jak aktivisté opakováním přesvědčují sami sebe
Václav Procházka
Možná je jen náhoda, že jsem se v poslední době účastnil několika nápadně podobných "besed", možná se takovéto akce opravdu rychle množí. Možná jde o speciální umělecký žánr, kde je jednostranná agitace zpestřena divadelními prvky. Atmosféra by se dala shrnout asi takto: "My jsme sice velcí bojovníci za demokracii, lidská práva, politickou korektnost a svobodnou diskusi, ale dnes tady přednášíme pravdu, která je tak jasná, že se o ní nediskutuje. Kdo chce, může se zeptat na podrobnosti, jestli bude čas."

Dalo by se mluvit o aktivistickém elitářství. Zde však chci pojednat hlavně o případech, kdy se k němu připojuje zdánlivě nezaujatá část odborné veřejnosti. Jde zejména o prezentaci a "slavnostní vyhlášení" poslední zprávy Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) v září 2013 v hlavní budově Akademie věd ČR a "besedu" ke stejnému tématu pořádanou Společností pro trvale udržitelný život 7. ledna. Menšího rozsahu byla červnová "beseda" pořádaná Zeleným kruhem, jejíž název ve smyslu "Proč se lidé nedostatečně zajímají o globální oteplování a jak tento stav změnit" sám o sobě zajistil naprosto minimální účast lidí s nepohodlnými názory (na této akci sice bylo času na diskusi dost, ale panelisté - podle osvědčených pravidel totalitní propagandy - výslovně prohlásili, že se z publika nemají vyjadřovat vlastní názory, pouze se smějí klást otázky).
Faktem je, že v záležitostech jako diskuse nad odbornými otázkami a věcná argumentace jsem nejspíše poněkud rozmazlený z akademického prostředí, ať už z pozice studenta, odborného asistenta nebo vědeckého badatele. Politicky angažované autority tuto hrozbu "zneužívání" akademických svobod samozřejmě vnímají, což je jeden z důvodů, proč realita až tak svobodná nebývá. Zcela jistě by ale třeba na Přírodovědecké fakultě nemohly být názory právníka Jana Rovenského na globální oteplování považovány za nedotknutelné jen proto, že je vedoucím klimatické kampaně Greenpeace.
Jiná představitelka Greenpeace a Klimatické koalice na zmíněné "besedě" pořádané STUŽ (kterou jsem do té doby nepovažoval za radikální organizaci) mluvila o "vyčerpání uhlíkového rozpočtu" do 30 let, čemuž se "musí" zabránit zastavením růstu emisí do roku 2020 a zahájením strmého poklesu do r. 2030; dále je prý třeba ukončit debatu o tak jasné věci, jako je lidský vliv na klima, a začít "něco dělat". Tento postoj podpořil i prof. Moldan, s tím, že nezáleží na tom, "kolik procent" z oteplování způsobuje příspěvek člověka.

Bohužel se dosud nikdo nedozvěděl, jaký je plán B. Údajně už 97% jistota (která nejprve byla a poté prý zase nebyla určena hlasováním), že je to tak, jak tvrdí zpráva IPCC, pořád není 100%. J. Rovenský na otázku, co bude dělat, až se ukáže, že většina klimatických modelů je úplně vedle, odpověděl, že si otevře šampaňské. Nejsem si jist, jestli tou dobou nebude už zakázané, protože bublinky přece tvoří CO2. Pokud by ovšem byly realizovány radikální zásahy do ekonomiky a bezprecedentní sociální inženýrství s odůvodněním, že se tím předejde oteplení zhruba o 2,5 °C, a pak by se ukázalo, že ani tento efekt neexistuje - zaplatí to snad aktivisté? Měli by se proti tomu aspoň pojistit (je to jistě oprávněnější než např. požadavky některých aktivistů na pojištění všech jaderných elektráren).
Jeden důvod, proč by se mohla většina klimatických modelů mýlit, ukázaly nedávné výsledky práce českých vědců (Kalenda, Neumann a kol.). Zjistilo se, že sluneční záření je také hlavním zdrojem energie pro pohyby v zemské kůře. Tato teorie je v geologii velmi kontroverzní, ale díky pozoruhodně úspěšným předpovědím zemětřesení, vydání české i anglické monografie, a samozřejmě i díky několika cenným diskusím si postupně získává dobré pozice. Na mechanickou práci v kůře se přeměňuje celkově až 10 % sluneční energie dopadající na pevniny. Ta se sice nakonec většinou přemění na teplo, ale se zpožděním, jehož velikost není přesně známa; dominantní jsou řádově desítky let, ale nelze zanedbat ani energii uvolněnou ještě později. Modely však s možností takovýchto transformací většinou nepočítají a proto docházejí k mylnému závěru, že klima reaguje (aspoň od konce 19. století) na změny sluneční aktivity velmi málo.
Jiná významná práce převážně českých vědců (I. Charvátová, J. Střeštík...), kterou aktivisté ani angažovaní experti nehodlají vzít na vědomí, se týká vlivu oběhu planet na sluneční aktivitu. Není tudíž pravda, že sluneční aktivitu nelze skoro vůbec předpovídat. Shoda nepanuje nad tím, jestli dlouhodobý pokles sluneční aktivity (v řádu staletí) už začal nebo začne až od roku 2040, ale jisté je, že ve 20. století byla sluneční aktivita nejvyšší za posledních minimálně 500, spíše 900-1000 let. Český zástupce v IPCC L. Metelka výslovně přiznal, že IPCC neřeší, co bylo zhruba do konce 19. století. Na druhé straně moderátor "besedy" STUŽ poukazoval na neserióznost vytrhávání třeba desetiletých období ze stoletého úseku. Proč je tedy jediné relevantní období právě 100(-150) let?

Přehlížení dlouhodobého vývoje je hlavní důvod, proč se klimatická politika mezi geology obecně netěší zrovna velké úctě. Mezinárodní konference o geoetice v Příbrami v říjnu 2013 v závěrečné deklaraci mj. konstatovala: "The actual activities of the Intergovernmental Panel of Climate Changes are not sustainable with the existing knowledge of the Earth sciences (as presented in the results of the 33rd and 34th International Geological Congresses). This knowledge should be incorporated into any further work of the IPCC." (Současné aktivity IPCC jsou neudržitelné v rámci stávajících znalostí věd o Zemi, jak bylo prezentováno na 33. a 34. Mezinárodním geologickém kongresu. Tyto poznatky by měly být do jakékoliv další práce IPCC zahrnuty). Pro jistotu připomínám, že doba, kdy velká část geologů pracovala v těžbě nebo průzkumu nerostných surovin, tedy i paliv, dávno skončila. Naopak čím dál častějším zaměstnáním je výzkum "geologického ukládání CO2" (ekologicky riskantního a nesmírně energeticky náročného), jak jinak než pod záminkou ochrany klimatu.
Rychlost, s jakou přibývají nové poznatky o mnoha důležitých aspektech vývoje klimatu, podivně kontrastuje s neochotou IPCC a aktivistů připustit, že by to mohlo být i jinak. Je sice čas pořádat "besedy", ale důvod, proč "není čas" na nepohodlné názory a otázky, se vždycky najde. Není to až takové umění. Na "besedě" STUŽ došlo na krátkou diskusi až po dvou a půl hodinách přednášek v jednom kuse. Jako kdyby "ekologové" potřebovali hlavně přesvědčovat sami sebe (a patřičně bojovně se naladit), a spíše odradit ty, co by snad mohli mít jiný názor. Poslední otevřenější diskuse v "zeleném" prostředí probíhala na webu Ekolistu (tehdy ještě diskuse umožňujícím) v březnu 2011, kdy na dotazy odpovídal známý fyzik a "klimaskeptik" Luboš Motl. I když nesouhlasím s mnoha jeho výroky, ještě hůře si vedli jeho odpůrci, a je to také jejich dodnes trvající neochota podstoupit skutečně otevřenou obhajobu svých postojů, co přispělo k částečné změně mých názorů (viz též článek na BL z r. 2009).

Několik zásadních připomínek, kterým se dle mého názoru většina aktérů mašinérie "zachraňme klima" vyhýbá, zde proto formuluji písemně:
1. Zmíněné přehlížení geologického záznamu (ale také poznatků astrofyziky aj.) - nejde jen o dlouhodobější vývoj sluneční aktivity. Důležitý je také oboustranný vztah teplot a skleníkových plynů, z nějž vyplývá, že oteplování způsobené např. zvýšenou sluneční aktivitou může být spojeno s nárůstem skleníkových plynů v atmosféře i bez jakýchkoliv "umělých" emisí. Naopak pokud by žádný "přirozený" důvod k oteplování neexistoval, koncentrace CO2 by začaly klesat i bez toho, aby člověk musel snižovat emise až k nule (protože stahování uhlíku do hlubin je rychlejší než opačný tok vulkanismem), tak jako dlouhodobě klesaly milióny let.
Velmi nelogicky působí tvrzení, že oteplování způsobené skleníkovým efektem vede k většímu rozmezí teplot a tím i k častějším klimatickým extrémům. Naopak skleníkový efekt zeslabuje teplotní kontrasty v čase (ať už dlouhodobě, nebo na úrovni střídání dne a noci), stejně jako v prostoru. Samozřejmě toto globální pravidlo může mít regionální výjimky. Jiná situace by ovšem mohla nastat v případě oteplení způsobeného vyšší sluneční aktivitou.

2. Nesmyslně vysoká priorita, která je v mezinárodním úsilí pro ochranu před přírodními katastrofami věnována právě boji proti oteplování. Pomalé změny mořské hladiny nemůžou ani zdaleka způsobit katastrofy srovnatelné s náhlými událostmi. Ve většině zemí postižených tsunami v Indickém oceánu v r. 2004 se začaly budovat varovné systémy až po této katastrofě. Pro extrémnější události není třeba jít do velmi vzdálené historie. Dopad planetky do moře v 15. století vyvolal až přes 100 m vysoké vlny na části pobřeží Austrálie, Nového Zélandu a Tasmánie. Nehledě na katastrofy, které nemusí mít s mořskými záplavami nic společného (např. nízká úroveň seismické ochrany v mnoha zemích, nemluvě o podmínkách pro mezinárodní systém poměrně spolehlivých predikcí silných zemětřesení, který je dnes již možný).
Vzniká tak dojem, že IPCC (už kvůli svému názvu) je silně ovlivněn obavou, že by ztratil důvod existence (zcela určitě aspoň panel 3 - mitigation), kdyby připustil, že se s klimatem kvůli emisím zase tolik neděje. Pozoruhodné také je (jak již upozornil např. L. Motl), že po věcné stránce je poslední zpráva IPCC střízlivější, uvádí nižší odhady oteplení a více připouští nejistoty než předchozí, ale nejvíce prezentovaná shrnutí i kampaně aktivistů se naopak snaží vyvolat více paniky než kdykoliv dříve. Možná k tomu přispěl i způsob zpracování odborných podkladů IPCC, kdy materiál vytvořený nejprve lidmi víceméně kompetentními prochází třemi koly revize, z nichž poslední je v režii nekompetentních politiků a úředníků (kteří raději neřešili "odborné detaily", ale dali si záležet, aby ve zprávě bylo to, co tam z nějakého důvodu být "musí").

3. Je šířena propaganda, že emise skleníkových plynů nepřinášejí absolutně nic pozitivního. Například ředitel Centra pro globální změnu AV ČR (CzechGlobe) prof. Marek opakovaně popíral (nevím, zda tak činí dosud), že vyšší koncentrace CO2 vedou k rychlejšímu růstu rostlin. Teprve v situacích, kdy by takovéto nehorázné tvrzení neprošlo, propaganda přepne na variantu "CO2 sice urychluje růst, ale to nic neznamená". Odkud pramení jistota, že rychlejší růst lesů i zemědělských plodin by nemohl vyvážit negativní důsledky klimatických změn? Zdá se, že instituty jako CzechGlobe, ale i Centrum UK pro otázky životního prostředí jsou často politickým zadáním ovlivněny více, než by se na odborná pracoviště slušelo.

4. Zastánci radikálních opatření pro omezení skleníkových plynů (kteří jsou většinou zároveň skalní odpůrci jaderné energie) dosud nemají věrohodnou energetickou koncepci, bez níž jsou jakékoliv úvahy o snižování emisí nepoužitelné. V roce 2007 solární lobbista a ideolog obnovitelných zdrojů M. Smrž ve své knize propaguje 100 % spotřeby energie z OZE, příručka "Chytrá energie", pod níž jsou podepsány i Greenpeace a Hnutí Duha, už píše jen o pokrytí 69 % výroby elektřiny a 49 % energie celkem z OZE za 40 let. Je vidět, že politika "obnovitelné zdroje za každou cenu" už není tak populární jako před trapasy s biopalivy a velkým solárním tunelem.
Značné rozdíly mezi teorií a praxí zeleného lobbismu v energetice ukazuje i Německo. Po rozhodnutí o odstavení jaderných elektráren do roku 2022 jsme nejprve slýchali, že jde o součást přechodu Německa na plně obnovitelnou energetiku. V praxi dosud stoupá spotřeba nejen plynu, ale i uhlí. Německá strana Zelených v loňských prohlášeních (z doby, kdy ještě byla ve vládě) prosazuje na "dočasné" období pokrytí té části spotřeby, kterou nelze pokrýt z OZE, zemním plynem, který má být později nahrazen vodíkem (vyrobeným elektřinou z OZE v příznivých obdobích). Tedy pod záminkou vodíkové chiméry postavit, obrazně řečeno, elektrárnu na zemní plyn v každé ulici (a přizpůsobit tomu, jak je výslovně uvedeno, elektrickou rozvodnou síť).

Zdá se, že velké části aktivistů je to jedno a stačí jim, když se mohou ujišťovat o své pravdě sami mezi sebou. Je záhadou, jak potom chtějí své plány při zachování elementární úcty k demokratickým hodnotám prosazovat. Možná jim naopak totalitní propaganda, připouštějící alternativy pouze formálně, vyhovuje. Ale třeba se najdou výjimky.